Jednou se mysl probudí k evoluci, a lidstvo vstoupí do nové fáze. PIERRE TEILHARD DE CHARDIN, MYSLITEL, VĚDEC, TEOLOG, FILOSOF, ALCHYMISTA, GEOLOG, PALEONTOLOG, AUTOR
Co bylo, je to, co bude, Co bylo zhotoveno a zničeno, bude znovu uděláno; neboť není nic nového pod sluncem. Bible, Ecclesiastes 1: 9
Klíč k budoucnosti se skrývá v naší minulosti. Máme-li pochopit, co nás čeká v nejbližší budoucnosti, měli bychom poznat i minulé. Teprve pak si uvědomíme, jak hluboká je myšlenka zasvěcence Johanna Wolfganga Goetheho „Kdo zná minulé, ten jako by znal budoucí; oboje navazuje na dnešek tak čistě, jako dokončený celek“. Ano, dění v čase je cyklické – vše se dříve či později v nějaké podobě opakuje (tak jako i jaro, léto, podzim a zima se ve větším ročním cyklu vrací). Také proto je potřeba se seznámit se skrytou – nejen zasvěcenci tajenou, ale i druhou stranou úmyslně zakrývanou a vymýšlenou – historií vývoje vesmíru, této planety i současného typu lidstva, které ji v této chvíli obývá (jak ještě dlouho?).
Vyprávěj mi o minulosti a já poznám budoucnost.
Kchung-fu-c´ – Konfucius (552 – 479 př. n. l.), filosof, tvůrce eticko-filosofického systému
Bez znalosti historie, tedy svých kořenů, je totiž každý člověk lépe ovladatelný, neví, odkud pochází a kam směřuje – a vládcům krajiny, státu či planety to vyhovuje, je to jejich cílem. Fungovalo to v době Asyřanů či Babylóňanů, kteří celé národy přesouvaly kamkoli z míst, kde žily po generace, aby je vykořenily, stejnou taktiku po jejím tisíciletém „úspěšném“ používání využili hitlerovští nacionalisté i stalinovští komunisté. Dnešní doba globalizace, s jejími technologiemi a obrovskou manipulační mocí masmédií, jejich skrytějším a opatrnějším následovníkům k tomuto odstraňování historické paměti vytváří ideální prostředky v ještě masovějším měřítku.
Chceš-li národ zotročit, zbav jej povědomí jeho historie.
Niccolò Machiavelli (1469 – 1527), politik, diplomat, spisovatel, historik, vojenský teoretik, současník Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarottiho
„Aby vládnoucí zvítězili, musí být bezohlední,“ napsal také před 500 lety Machiavelli, a dodal, že „politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu, avšak tato moc ve skutečnosti nemá žádné teologické ani etické zdůvodnění“. Po půl tisíciletí současná globální (i místní) „elita“ stále dokazuje, že tento nejuznávanější teoretik vládní moci měl pravdu.
Pro své co nejlepší přežití v éře globální politiky bychom se tedy měli také naučit transformovat svou mysl (nic složitého, jen to chce vědět jak a mít k tomu vůli a odvahu), abychom začali chápat, jak se tvoří „realita“ kolem nás, a také abychom se postupně vyčlenili z ovládacích a manipulačních technik, které moderní doba dovádí k dokonalosti. Po transformaci našeho vědomí pak můžeme ovládat nejen současnost, ale i přicházející budoucnost, aby se nám dařilo lépe a lépe se dařilo i světu, jehož jsme součástí.
Na vrcholu současné technické civilizace jsme už pronikli do nitra atomů, na druhé straně jsme dohlédli k počátkům vesmíru a odpoutali se od Země. A na obou stranách jsme se dotkli něčeho, co stojí mimo tento svět hmoty. Světa nesrovnatelného se světem materiálním, světa ne-materiálního, nýbrž metafyzického, spirituálního, přesto však existujícího a ne méně reálného. Dotkli jsme se duše člověka. V ní je pro nás podstata všeho. Nejen zevního světa, jenž prostě existuje, ale i vnitřního, esoterního, v němž je vše to, co je, dáno účelem.
J. J. Duffack, autorská dvojice, spisovatel, lékař a historik
Po tisíciletí (či spíše desetitisíciletí – naše lidská existence je mnohem starší, než vůbec jsme schopni pomyslet) neutuchá touha člověka poznat tento „svět za oponou“, jeho hlubiny i výše, jevy zvláštní, ale reálné a nepochybně existující. Co na nich člověka stále přitahuje a vábí k nim? Je to tušení, že kromě materiálního, fyzického světa kolem nás existuje něco jiného, odlišného, nepostižitelného vědou i rozumem. Co na nich některé lidi tak děsí? Je to vědomí rozdílu. Svět Přírody, svět hmoty totiž JE! Existoval by i bez člověka, pouze by ho neměl kdo pozorovat.
Víme, že něco je, ale nevíme, proč to je. Víme, že člověk existuje, víme, jak existuje, ale nevíme, proč?
Jan Kefer (1906 – 1941), magik, hermetik, astrolog a publicista, umučen nacisty: Syntetická magie
Přesto, protože jsme součástí existujícího světa, můžeme tento svět také ovlivňovat. Ze své Mistrovské školy mysterií, kterou absolvovaly stovky lidí (trvá dvanáct měsíců průběžného školního roku a leckdy i více), neznám snad nikoho, kdo by neuměl myšlenkou ovlivnit hmotu (například ohnout příbor, upravit vodu ať se týče barvy či chuti a podobně a samozřejmě vyléčit sebe i druhé), někteří umí i daleko víc, mj. vytvořit energetický bod či ley linii – „dračí žílu“ na povrchu Země k prospěchu jejích obyvatel. Tak si všichni uvědomujeme, jak je „jednoduché“ ovlivnit existující „realitu“. To všechno je v nás – tak jako vidění aury a čaker, vidění přírodních a duchovních bytostí, možnost práce s energií vnitřní i vnější, významnější používání pravé hemisféry (intuice), výrazně větší využitelnost mozkových schopností než oněch asi 10% a tak dále – jen jsme za ta tisíciletí ztratili nejen návod, ale především informaci, že je to vůbec možné. Otázkou tedy není, zda jsme obdařeni „zázračnými“ či „nadpřirozenými“ silami, ale spíše jak tyto síly vyvolat, osvobodit a naučit se je ovládat.
Kdybych měl odpovědět na otázku, co je důležité a co má být na počátku práce zdůrazněno, řekl bych vědomí souvislosti. Vědomí kladných i záporných vztahů, vědomí souběžných akcí, vědomí tradice a pohled, který dovede obsáhnout široký obzor.
Vladislav Vančura (1891 – 1942), spisovatel
Rozšiřujte své vidění a vnímání i za hranice svých obzorů, za hranice toho, co si myslíte. Když poznáte fungující mechanismy, pak také i pochopíte. Snad i vy potom budete nadšeni tím, jakým dobrodružstvím se život náhle stává, jaké vědomosti můžete získat, pochopit a uchopit, když přestanete mít strach z možnosti sami svět kolem sebe korigovat, ale i z odlišnosti. Většina lidí má strach vystoupit z tradičních konvencí, kupodivu má i strach být zdravější, šťastnější a úspěšnější, obává se toho, co si o nich budou myslet a co budou říkat ostatní lidé. Ale jak můžeme odkrývat neuvěřitelné, pokud neuvěříme neuvěřitelnému?
Špatní objevitelé, kteří si myslí, že země neexistuje, když vidí jen moře.
Francis Bacon (1561 – 1626), zasvěcenec, velmistr tajného řádu, filosof, vědec, historik a politik, zakladatel empirismu, tvůrce nové vědecké metody, autor mnoha děl připisovaných Shakespearovi
Slýcháváte říkat, že všechno víme? Nic, co bychom neznali, už nezbylo? Samozřejmě, že zbylo. Známe pouze zlomek toho všeho, co existuje. Ale i to je dobré vědět, neboť jak řekl mistr Lao-C´, tvůrce taoismu: „Znalost vlastní nevědomosti je nejlepší součástí našich vědomostí“. A co tedy bylo a je tou silou, která nás dovedla alespoň k tomuto současnému stavu vědění? Prvořadě ti, kteří měli a mají odvahu věřit neuvěřitelnému a sdělovat neuvěřitelné. Bez takových lidí se lidská rasa nemůže vyvíjet, běží na místě, žije v neustálém vězení mysli.
Přinášíme nové nikoli proto, abychom klamali mysli, ale abychom je osvítili, nikoli proto, abychom ničili vědu, ale abychom ji opravdu vybudovali.
Galileo Galilei (1564 – 1642), filosof, astronom, fyzik
Lidská malost se posmívá tomu, čemu nerozumí. Vzpomeňte si, cože to kdysi – a není to tak dávno – říkali: Kulatá Země? Nesmysl. Lidé budou létat? Absurdní! Rychlost vlaku vyšší než 100 km za hodinu? Smrtelné. Že budeme cestovat nadzvukovou rychlostí? Šílené! A že lidé ve starověku létali do kosmu? Pohádky pro slabomyslné! Že můžeme přivést na svět děti ze zkumavky a klonovat lidské a zvířecí druhy? Směšné! A přece, víc než toto bylo dokázáno těmi, kteří věřili neuvěřitelnému, zatímco se davy posmívaly. Proto některé z těchto „směšných šílenců“, z nichž mnozí byli trestáni a vražděni za to, co my dnes přijímáme jako nezvratnou a obecnou pravdu, připomínám i na následujících stranách.
Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.
J. R. R. Tolkien (1892 – 1973), profesor anglosaského jazyka (staré angličtiny), anglického jazyka a literatury, význačný jazykovědec a znalec staré norštiny, spisovatel: Společenstvo Prstenu
V našem současném přetechnizovaném světě se informace a poznání šíří jako z požárních hydrantů bez uzávěru – stříkají všemi směry. Všichni vám sdělují, že cesta k pravdě vede tudy nebo tudy. Avšak tyto „cesty“ vedou často do oddělenosti a proto do klamu, dokonce do područí. Stále přece žijeme ve světě, který nám vnutil svou „pravdu“: „Země je středem vesmíru. A každý, kdo nebude souhlasit, shoří na hranici!“
Historie naší soudobé „civilizace“ dosvědčuje, že lidé byli za svobodné myšlení trestáni. Jako lidé jsme se tak většinou naučili, že je bezpečnější, když nám někdo říká, co máme dělat, když „pravdy“ přijdou samy a nemusíme přemýšlet. Čteme noviny, někteří se ještě dívají i na TV zprávy, surfujeme na internetu a většina nemá ponětí, že informace, které tam najdeme, nás drží v omezeném myšlení – jsou tam jen ty, které tam někdo vložil, ale nenajdeme to, co bylo vymazáno, nedoporučeno, zakázáno – dnešní cenzura je mnohem sofistikovanější, než ve středověku.
Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.
William Shakespeare (1564 – 1616), principál herecké společnosti, básník, dramatik, herec
Dnes stojíte před posunem ve vnímání. Necháte promluvit odvahu, abyste mohli žít svou pravdu? Je čas, abyste vzali na vědomí své schopnosti, začali žít v přítomnosti – v přítomném okamžiku teď. Posílení vlastního života začíná ve chvíli, kdy kontrolujete své myšlenky. Život začíná pochopením základní pravdy – uvědoměním si toho, že MY si volíme být tím, čím jsme. Myslete proto za hranice toho, o čem je vám tvrzeno, že je realitou. Zkuste to, než zapomenete, jak na to. Odmítnout učinit tak je mentální a emocionální stagnací – souhlasem s nejhorším ovládáním, ztrátou vnitřní svobody.
Staň se tou změnou, kterou chceš vidět okolo sebe v světě.
Mahátma Gándhí (1869 – 1948), filosof, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost
Naším východiskem na této cestě změny je iniciační proces, který byl zde na Zemi během několika posledních tisíců let uchováván tajnými školami mysterií. Mysteria nyní vystupují z uzavřených vnitřních kruhů – ze tmy – na světlo. Uzavírá se jeden kosmický věk – a přichází další. Tam kde je Světlo, nemůže být tma. Světlo svítí a tma mizí. Světlo nás tak může „osvítit“, jsme-li k tomu připraveni.
Proroctví o budoucím osvícení se historicky opakuje prakticky ve všech vírách a filosofických systémech na světě. Áryané a Hindové zachovali dobu přechodu do vyšší vibrace v závěru Zlatého věku – Satja juze, astrologové na základě egyptských a chaldejských znalostí hovoří o věku Vodnáře, Semité, Židé i křesťané se připravují na příchod Mesiáše, filosofové předpovídají Nový věk, vyznavači New Age zase věří na přechod do páté dimenze 21. 12. 2012, jiní věří třeba na přílet mimozemských spasitelů v „létajících talířích“. V každé kultuře, v každé éře, v každém koutě naší planety se však rozličné filosofie shodují na jedné a té samé vizi: na nadcházející apoteóze – proměně – člověka, jeho mysli, na využívání většího potenciálu možností a do této chvíle svým způsobem skrytých schopností člověka.
Náš vývoj a poznání se rodí v souladu s informací nesenou realitou, v níž žijeme. Zapomněli jsme to, ještě do nedávna jsme nedokázali pochopit, že tato realita odpovídá úrovni našich schopností a je pouhou reflexí na naše vlastní bytí. Čím více se prosazovala vláda reptiloidské moci a naší lidské ovladatelnosti, tím hrubší a pevnější bylo ukotvení hmoty v našem povědomí. Tak jsme došli až do okamžiku, kdy už pro nás duchovní svět vlastně neexistuje. Zapomněli jsme používat mimosmyslové, pravohemisférové vnímání, natož jakékoliv „magické“ schopnosti. Jsme tak většinou naprosto odkázáni na několik tělesných smyslů, skrze něž se k nám nemají jak dostat potřebné informace. Také proto je strach dominantní frekvencí na této planetě. Bojíme se všeho, i toho, čemu nerozumíme. Strach nám tak brání poznání.
V kruhu se pohybují lidé, v kleci vlastní planety, protože zapomněli, že je možné zvedat oči k nebi.
Eugène Ionesco (1909 – 1994), dramatik, básník
Na své cestě existencemi jsem získal jednu jistotu: realita v tomto našem světě existuje jako zrcadlo. Je to dávno známé v mnoha pojetích a filosofiích – co vyšlete ven, to dostanete zpátky. Odborně se tomu říká zákon akce a reakce.
Naučme se pochopit, poznat a překonat zákony třídimenzionální reality, vstupovat do ostatních dimenzí a tak odhalit i naprogramování uvnitř sebe samých. Jedna z našich největších schopností je, že my sami jsme tvůrci. Myšlení tvoří. Jdouce po cestě tohoto života, této současné inkarnace, vytváříme svou vlastní realitu.
Cesta je s vámi v každém okamžiku tam, kde jste vy, a když na to zapomenete a dovolíte, aby mezi vámi vzniklo byť jen nepatrné odloučení, výsledkem může být větší rozpor, než je mezi nebem a zemí.
Dógen (13. století), japonský mistr, zakladatel zenové školy Sótó: Fukan Sasen-gi
Jak poznáme, že jsme na té správné cestě? „Poznej sám sebe,” odpovídal na tuto otázku egyptský mág a hermetik řeckého původu Pýthagorás. „Nevíte, že sami jste bohy,” ukázal směr sebezkoumání Hermes Trismegistos (egyptský Thovt). Podobně hovořili a psali desítky dalších zasvěcenců: využívejte svých duchovních schopností, využívejte síly svých myslí. Každý velký učitel lidstva připomínal, že člověk má tvůrčí schopnosti a má také možnost těmito silami disponovat, jen zapomněl, že mu jsou tyto síly k dispozici. Prastaré texty neustále předkládají informace o tom, čeho je lidská mysl schopna, stačí v nich jen umět číst. Dávné védy (zápisy o vědění) mezi jiným popisují tok myšlenkové energie. V Pistis Sofii (záznamu rozhovorů J´šuy se žáky) se ještě před dvěma tisíciletími píše o univerzálním vědomí, pronikání dimenzemi, poznávání vyšších světů. Zohar, mystický spis sepisovaný v téže době, v Knize skrytého zkoumá povahu duše jako mysli. V Thovtově hermetické Knize tajných nauk byla mj. popsána i schopnost „působit na dálku“, ale Einsteinovu působení na dálku předešly ve smyslu léčení na dálku už také šamanské texty. Všechny zásadní starověké duchovní texty pojednávají o nejsložitějším zařízení, jaké na planetě kdy existovalo – lidské mysli.
Na zemi nadešel čas, kdy se lidé všude na světě budou snažit zvědět více o tajemstvích mysli, duše.
Edgar Cayce (1877 – 1945), jasnovidec, léčitel, vizionář, otec celostní medicíny, známý i jako „spící prorok“
Naše mysl vyrábí energii, která je schopná proměňovat hmotu, jak prokazuje současná věda. Částice reagují na myšlenky, což v praxi znamená, že naše myšlenky mají moc měnit realitu ve světě, jež nás obklopuje. My jsme stvořitelé, a přesto z neznalosti hrajeme roli stvořených. Všichni věřící na celém světě vzhlížejí k vyšším dimenzím, nebesům, čekají na vyšší moc, na svého Boha a jeho anděly, a po tisíciletí manipulací si už neuvědomují, že ve skutečnosti Kosmické Vědomí, Stvořitel či Brahma čeká na ně, na jejich mysl, až pochopí, že nejsou stvořeni k jeho obrazu fyzicky, ale svými schopnostmi. To naše mysl je ten tvůrce, všichni máme v sobě tu informaci, částečku zvanou třeba brahman nebo vědecky skrytá hmota (dark matter), která tvoří asi 95-99% celého vesmíru. Až si tohle uvědomíme a pochopíme, tak se nám otevřou dveře k našemu nevyužívanému potenciálu.
Pravda je pochopena teprve náhlým osvícením, dokonalé uskutečnění však musí proběhnout postupnými kroky.
Moudrost Zenu
Experimenty na pracovištích, jako je kalifornský Institut noetických věd (IONS), Princetonská laboratoř pro výzkum technických anomálií (PEAR) anebo Institut biofyziky v Neussu jednoznačně a s jistotou prokázaly, že je-li lidská myšlenka správně zacílena, dokáže ovlivnit a měnit hmotu. Jejich experimenty, přísně sledované výzkumy, opakovaně vedly k týmž mimořádným výsledkům: ať jsme si toho vědomi nebo ne, naše myšlenky opravdu vzájemně reagují s hmotným světem a působí změny dokonce i na subatomární úrovni. Dokazují vítězství ducha nad hmotou.
Lidské vědomí je substance nacházející se za hranicemi těla a tedy nutně vysoce uspořádaná energie schopná měnit hmotný svět.
Lynne McTaggartová (*1951), spisovatelka, jedna z nejprominentnějších mluvčích přednášejících o vědomí, fyzice a vědě o spiritualitě, uznávaná díky svým literárním schopnostem i novinářským oceněním
Zasvěcenci i osvícení myslitelé vždy věděli, že jejich myšlení utváří jejich vlastní hmotný svět a že kvalita jejich života závisí na charakteru jejich myšlenek. Jinými slovy – pokud chceme prožít příjemný, smysluplný a pozitivní život, naučme se nejprve vědomě a cíleně vytvářet pozitivní a smysluplné myšlenky. Myšlenky totiž mají svůj život, jsou zhmotnělou energií.
MYŠLENKA je tak jednou z nejúžasnějších sil, které máme v tomto 3D světě k dispozici. Je to energie, která nezná hranice, prostor ani čas, a pokud má omezení, je jen takové, jaké jí dáváme my sami. Většina lidí nad podstatou svého myšlení nepřemýšlí, ale přitom kvalita myšlení je zásadní pro kvalitu jejich života. Myšlenky jsou zrovna takovou součástí materiálního světa jako dům, v němž bydlí, ulice, po které chodí, auto, autobus či vlak, jímž jezdí, alej stromů, les nebo rybník.
Prastarý mysterijní princip učí, že vše existuje dvakrát – napřed je to vytvořeno v naší mysli, pak ve skutečnosti. Vše co hmotného i ideového vidíme kolem sebe, nejdříve vzniklo v mysli nějakého „snílka“, než se to stalo naší „realitou“. Celý hmotný svět a vše v něm tak jak jej známe je stvořen z myšlenky, respektive myšlenek. Ale on i celý 12D Vesmír, jehož jsme součástí, vznikl v mysli „Snílka“ – kosmického TO, Dítěte TE, či Velkého Architekta.
Myšlení a Bytí je totéž.
Parmenidés z Eleje (asi 510 – 450 př. n. l.), starořecký filosof
Soustředěná myšlenka může ovlivnit doslova cokoli – okamžité vyklíčení semínek, růst květin, směr, kterým plavou rybky v akváriu, způsob, jakým se v Petriho misce dělí buňky, synchronizaci rozdílně nastavených systémů i chemické a myšlenkové reakce v lidském těle. Cvičené lidské mysli podléhá i krystalická struktura právě vznikající pevné hmoty. Jak už před desetiletím prokázal japonský badatel Masaru Emoto, dají se vytvořit nádherně symetrické krystalky ledu pouze tím, že se ke sklenici s vodou, která se pak nechá zmrznout, vysílají láskyplné a hezké myšlenky či slova, nesoucí pozitivní energii. Ta ovlivní vodu tak, že po zmrazení vzniknou krásné krystaly. Pokud se však vysílají myšlenky či jednotlivá slova negativní, led zmrzne do chaotických, roztříštěných a blátivých tvarů. Informace, která je do vody vnesena, tak ovlivňuje tvar jejího zmrzlého krystalu.
Všimli jste si, jaký vliv má vaše myšlení, nálady a emoce na vaše zdraví? Jste ochotni připustit, že za stav vlastního zdraví jste do značné míry sami odpovědni? Když lidé začnou brát vodu vážně, začnou jí rozumět, pochopí, že základem života je rezonance a harmonie. Každá informace je pouze vibrace, z níž vzniká energie. Na tomto pojetí je založena i teze o vlivu myšlenek a emocí na náš zdravotní stav. S vodou je to stejné. Naše emoce a myšlenky se otiskují do vody, která je pak přenáší do těla. Dokáže-li se nemocný člověk zbavit negativních emocí, bude schopen využívat svých sebeléčivých schopností.
Masaru Emoto (*1943), autor a badatel proslavený svým výzkumem vlivu prostředí a lidské mysli na molekulární strukturu vody
Ne každý vzorek vody je však schopen vytvořit krystal. Ať už z důvodu znečištění, vystavení negativním myšlenkám nebo kvůli jinému znehodnocení. Uvědomujete si, že voda tvoří cca 70% lidského těla? Jaké informace do ní vkládá naše mysl? Co přijímáme elektrosmogem, informačně znečistěným prostředím, negativními emocemi… Emoto například odebral vzorky pitné vodovodní vody téměř ze všech koutů Japonska. Zjistil, že voda z kohoutku většinou krásné celistvé krystaly nevytvoří, na rozdíl od vody přírodní, minerální. S vodou, která krystaly nevytvořila, provedl experiment. „Před modlitbou byla voda v přehradě Fudžiwara špinavá. Odebrali jsme vzorek vody a vzniklý krystal se podobal tváři trpícího člověka v agonii. Po modlitbě jsme vodní krystaly fotografovali znovu. Výsledkem byl oslnivý krystal s aureolou uprostřed.“ Masaru Emoto ve svých výzkumech došel k nezpochybnitelným závěrům, laboratorně potvrdil, že lidské vědomí dokáže proměnit špinavou vodu v přehradě (a nejen to). Na vědecké úrovni – kterou tato technická civilizace tolik uznává – se tak potvrzuje, že mysl umí měnit stav samotné hmoty a dovede dát hmotnému světu popud k tomu, aby se pohnul určitým směrem.
Na subatomární úrovni je prokázáno, že částice mohou vznikat a zanikat pouze na základě záměru je pozorovat. V jistém slova smyslu se tak dotyčná částice zrodí z touhy jedince tuto částici spatřit. Na tuto skutečnost už ve 40. letech poukázal nositel Nobelovy ceny za vytváření kvantové mechaniky Werner Heisenberg, nacistický vědec a tvůrce německého (a amerického) jaderného programu.
Duch v tomto světě nevzniknul působením našeho mozku, ale byl zde od věků přítomen. Naše myšlení je stále ještě zaostalé, dokážeme pozvednout zrak sotva nad vlastní pupek. Byli jsme teprve probuzeni a velmi pomalu se probíráme z polospánku. Přitom nepozorujeme, že mnohé na tomto světě souvisí, a že se mnohé spolupohybuje v nějakém daleko širším pořádku.
Erich von Däniken (*1935), spisovatel
Síla lidské myšlenky roste exponenciálně s počtem myslí, které tu myšlenku sdílejí. Znamená to nejen, že dvě hlavy jsou víc než jedna, ale dokonce několikanásobně. Když několik lidí posílá reiki energii na dálku, je to vždy víc, než pouhý součet, je to silnější a účinnější. Když více myslí pracuje současně, roste tím účinek myšlenky exponenciálně. V tom tkví síla skupinových motliteb, léčitelských kroužků, sborového zpěvu a masových meditací či bohoslužeb. Teorie, že propojení velikého množství lidských myslí myslících na totéž dokáže reagovat s hmotou, přestala být teorií. Výsledky výzkumů v oblasti hromadných meditací a motliteb dosáhly u generátorů náhodných jevů překvapivé výsledky při vytvoření určitého řádu.
Živé vědomí dokáže nějakým způsobem ovlivnit to, že se možnost promění v realitu. Nejdůležitější ingrediencí pro existenci našeho vesmíru je vědomí, které ho pozoruje.
Lynne McTaggartová (*1951), spisovatelka, jedna z nejprominentnějších mluvčích přednášejících o vědomí, fyzice a vědě o spiritualitě, uznávaná díky svým literárním schopnostem i novinářským oceněním
Jakmile začneme využívat svou duchovní moc, jsme schopní získat pro většinu lidských bytostí zatím neuvěřitelnou vládu nad sebou, nad tímto světem, touto realitou. Budeme schopni tuto realitu vědomě utvářet nejen ve svém osobním prostoru, ale na celé planetě. Přicházející nový věk a s ním zvyšující se vibrace, změna měřitelná moderní technikou v celém okolním Vesmíru, nejen v naší sluneční soustavě, nám k tomuto osvobození od hmoty a sobectví bude pomáhat.
Komu se dostalo většího vědění, má je dávati dále, aby jím pomáhal druhým. Vždyť i pro něho samotného bylo darem. Nemohl ho získati. Jmenovitě přijetí zjevení zavazuje. Obyčejně však vytrubují do světa jen ti, kdo vidí málo a to, co pro druhé nemá žádné ceny. Tím škodí lidem, kteří se skutečně stali vědoucími, protože jsou pak již předem házeni s nimi do jednoho koše a nepřikládá se jim žádná cena. Také z těchto důvodů mlčí mnoho vědoucích, kteří by jinak mluvili.
Abd-ru-shin (1875 – 1941), mystik a spisovatel
Dvanáct let se profesionálně zabývám prací s energiemi a vším, co s tím souvisí (ať už si pod pojmem energie umíte představit cokoli). Za tu dobu jsem prošel mnohými „satori“ (neboli wu či kenšó), „vhledy“, doslova stovkami iniciací při zasvěceních do pradávných i novějších energetických systémů a nepočítanými transformacemi na silových a posvátných místech, seznámil se (a byl seznámen) se starověkými učeními a tajenými pravdami, magií v původním slova smyslu poznání a vědění, prastarými energetickými systémy, i tím, čemu dnes říkáme geomantie – energetická úprava krajiny ve prospěch jednotlivců i lidstva, využívaná po celé Evropě (nejen) již před desetitisícem let. Ti, kteří vědí, se prostě objevují v proudu mého života, vždy když jsem připraven postoupit o stupínek výš. Stal jsem se pak prostředníkem tisíců zasvěcení adeptů na práci s energií, také jsem předal desítky nových zasvěcovacích systémů, z nichž některé patří k těm nejrozšířenějším mezi veřejností (např. vyšší úrovně Shambally). Odedávna – co si pamatuji – mne fascinovalo to, že se vše děje z nějakého důvodu, že vše řídí skrytá síla, něco či někdo za závojem našeho zapomnění. Informace jsem hledal v historii, do svých deseti let jsem prostudoval snad veškerou tehdy dostupnou antickou literaturu i dějiny Říma, Byzance, Egypta, ale odpovědi přišly až se studováním filosofických systémů, magie a prvními vhledy. Teprve po dalších desetiletích studií jsem pochopil, že i my jsme tvůrci toho, co se kolem nás odehrává, že nejsme jen bezmocnou obětí, ale silnou a vědomou bytostí. Teď přišla doba se o znalosti podělit nejen s adepty iniciačních škol, ale i s vámi, kteří chcete vědět víc, nejlépe i pravdu.
Vzdělávat lidi neznamená naplnit nádobu, nýbrž zažehnout oheň.
Aristofanés (asi 448 – asi 385 př. n. l.), starořecký dramatik
Naváži-li na Aristofana, pak doufám, že se mi to daří, je to i moje poslání v této mé poslední inkarnaci, dělám to rád a baví mě to. Chtěl bych zažehnout oheň vašeho nového vývoje nejen prostřednictvím Druidské školy krajinné energie, Mysteria TAO a TANTRY, nebo Mistrovské školy mysterií, které vedu již po mnoho let, ale také touto kompilací. Abyste po přečtení této knihy získali motivaci se těmito všemi myšlenkami, náměty, informacemi či teoriemi také zabývat. A ještě lépe – převádět je do praktického života. A snad i svým „rozsvícením“ zažehnout další ohýnky v mnoha dalších lidských bytostech. Věřte, je to jedna z nejkrásnějších věcí, které můžeme ve svých hmotných životech zažít. Pak má náš pobyt na tomto světě opravdový smysl.
