Kniha A dál
Ukázky z nové knihy A dál
Co bylo, je to, co bude, Co bylo zhotoveno a zničeno, bude znovu uděláno; neboť není nic nového pod sluncem.
Bible, Ecclesiastes 1: 9
Klíč k budoucnosti se skrývá v naší minulosti. Máme-li pochopit, co nás čeká v nejbližší budoucnosti, měli bychom poznat i minulé. Teprve pak si uvědomíme, jak hluboká je myšlenka zasvěcence Johanna Wolfganga Goetheho „Kdo zná minulé, ten jako by znal budoucí; oboje navazuje na dnešek tak čistě, jako dokončený celek“. Ano, dění v čase je cyklické – vše se dříve či později v nějaké podobě opakuje (tak jako i jaro, léto, podzim a zima se ve větším ročním cyklu vrací). Také proto je potřeba se seznámit se skrytou – nejen zasvěcenci tajenou, ale i druhou stranou úmyslně zakrývanou a vymýšlenou – historií vývoje vesmíru, této planety i současného typu lidstva, které ji v této chvíli obývá (jak ještě dlouho?).
Vyprávěj mi o minulosti a já poznám budoucnost.
Kchung-fu-c´ – Konfucius (-552 – -479 př. n. l.)
filosof, tvůrce eticko-filosofického systému
Bez znalosti historie, tedy svých kořenů, je totiž každý člověk lépe ovladatelný, neví, odkud pochází a kam směřuje – a vládcům krajiny, státu či planety to vyhovuje, je to jejich cílem. Fungovalo to v době Asyřanů či Babylóňanů, kteří celé národy přesouvaly kamkoli z míst, kde žily po generace, aby je vykořenily, stejnou taktiku po jejím tisíciletém „úspěšném“ používání využili hitlerovští nacionalisté i stalinovští komunisté. Dnešní doba globalizace, s jejími technologiemi a obrovskou manipulační mocí masmédií, jejich skrytějším a opatrnějším následovníkům k tomuto odstraňování historické paměti vytváří ideální prostředky v ještě masovějším měřítku.
Chceš-li národ zotročit, zbav jej povědomí jeho historie.
Niccolò Machiavelli (1469 – 1527)
politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik, současník Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarottiho
„Aby vládnoucí zvítězili, musí být bezohlední,“ napsal také před 500 lety Machiavelli, a dodal, že „politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu, avšak tato moc ve skutečnosti nemá žádné teologické ani etické zdůvodnění“. Po půl tisíciletí současná globální (i místní) „elita“ stále dokazuje, že tento nejuznávanější teoretik vládní moci měl pravdu.
Pro své co nejlepší přežití v éře globální politiky bychom se tedy měli také naučit transformovat svou mysl (nic složitého, jen to chce vědět jak a mít k tomu vůli a odvahu), abychom začali chápat, jak se tvoří „realita“ kolem nás, a také abychom se postupně vyčlenili z ovládacích a manipulačních technik, které moderní doba dovádí k dokonalosti. Po transformaci našeho vědomí pak můžeme ovládat nejen současnost, ale i přicházející budoucnost, aby se nám dařilo lépe a lépe se dařilo i světu, jehož jsme součástí.
Na vrcholu současné technické civilizace jsme už pronikli do nitra atomů, na druhé straně jsme dohlédli k počátkům vesmíru a odpoutali se od Země. A na obou stranách jsme se dotkli něčeho, co stojí mimo tento svět hmoty. Světa nesrovnatelného se světem materiálním, světa ne-materiálního, nýbrž metafyzického, spirituálního, přesto však existujícího a ne méně reálného. Dotkli jsme se duše člověka. V ní je pro nás podstata všeho. Nejen zevního světa, jenž prostě existuje, ale i vnitřního, esoterního, v němž je vše to, co je, dáno účelem.
J. J. Duffack, spisovatel a historik
Po tisíciletí (či spíše desetitisíciletí – naše lidská existence je mnohem starší, než vůbec jsme schopni pomyslet) neutuchá touha člověka poznat tento „svět za oponou“, jeho hlubiny i výše, jevy zvláštní, ale reálné a nepochybně existující. Co na nich člověka stále přitahuje a vábí k nim? Je to tušení, že kromě materiálního, fyzického světa kolem nás existuje něco jiného, odlišného, nepostižitelného vědou i rozumem. Co na nich některé lidi tak děsí? Je to vědomí rozdílu. Svět Přírody, svět hmoty totiž JE! Existoval by i bez člověka, pouze by ho neměl kdo pozorovat.
Víme, že něco je, ale nevíme, proč to je.
Víme, že člověk existuje, víme, jak existuje, ale nevíme, proč?
Jan Kefer (1906 – 1941)
magik, hermetik, astrolog a publicista, umučen nacisty: Syntetická magie
Přesto, protože jsme součástí existujícího světa, můžeme tento svět také ovlivňovat. Ze své Mistrovské školy, kterou absolvovaly stovky lidí (trvá osm měsíců školního roku), neznám snad nikoho, kdo by neuměl myšlenkou ovlivnit hmotu (například ohnout příbor, upravit vodu ať se týče barvy či chuti a podobně a samozřejmě vyléčit sebe i druhé), někteří umí i daleko víc, mj. vytvořit energetický bod či ley linii – „dračí žílu“ na povrchu Země k prospěchu jejích obyvatel. Tak si všichni uvědomujeme, jak je „jednoduché“ ovlivnit existující „realitu“. To všechno je v nás – tak jako vidění aury a čaker, vidění přírodních a duchovních bytostí, možnost práce s energií vnitřní i vnější, významnější používání pravé hemisféry (intuice), výrazně větší využitelnost mozkových schopností než oněch asi 10% a tak dále – jen jsme za ta tisíciletí ztratili nejen návod, ale především informaci, že je to vůbec možné. Otázkou tedy není, zda jsme obdařeni „zázračnými“ či „nadpřirozenými“ silami, ale spíše jak tyto síly vyvolat, osvobodit a naučit se je ovládat.
Kdybych měl odpovědět na otázku, co je důležité a co má být na počátku práce zdůrazněno, řekl bych vědomí souvislosti. Vědomí kladných i záporných vztahů, vědomí souběžných akcí, vědomí tradice a pohled, který dovede obsáhnout široký obzor.
Vladislav Vančura (1891 – 1942), spisovatel
Rozšiřujte své vidění a vnímání i za hranice svých obzorů, za hranice toho, co si myslíte. Když poznáte fungující mechanismy, pak také i pochopíte. Snad i vy potom budete nadšeni tím, jakým dobrodružstvím se život náhle stává, jaké vědomosti můžete získat, pochopit a uchopit, když přestanete mít strach z možnosti sami svět kolem sebe korigovat, ale i z odlišnosti. Většina lidí má strach vystoupit z tradičních konvencí, kupodivu má i strach být zdravější, šťastnější a úspěšnější, obává se toho, co si o nich budou myslet a co budou říkat ostatní lidé. Ale jak můžeme odkrývat neuvěřitelné, pokud neuvěříme neuvěřitelnému?
Špatní objevitelé, kteří si myslí, že země neexistuje, když vidí jen moře.
Francis Bacon (1561 – 1626)
filosof, vědec, historik a politik, zakladatel empirismu, tvůrce nové vědecké metody a velmistr tajného řádu
Slýcháváte říkat, že všechno víme? Nic, co bychom neznali, už nezbylo? Samozřejmě, že zbylo. Známe pouze zlomek toho všeho, co existuje. Ale i to je dobré vědět, neboť jak řekl mistr Lao-C´, tvůrce taoismu: „Znalost vlastní nevědomosti je nejlepší součástí našich vědomostí“. A co tedy bylo a je tou silou, která nás dovedla alespoň k tomuto současnému stavu vědění? Prvořadě ti, kteří měli a mají odvahu věřit neuvěřitelnému a sdělovat neuvěřitelné. Bez takových lidí se lidská rasa nemůže vyvíjet, běží na místě, žije v neustálém vězení mysli.
Přinášíme nové nikoli proto, abychom klamali mysli, ale abychom je osvítili, nikoli proto, abychom ničili vědu, ale abychom ji opravdu vybudovali.
Galileo Galilei (1564 – 1642), filosof, astronom a fyzik
Lidská malost se posmívá tomu, čemu nerozumí. Vzpomeňte si, cože to kdysi – a není to tak dávno – říkali: Kulatá Země? Nesmysl. Lidé budou létat? Absurdní! Rychlost vlaku vyšší než 100 km za hodinu? Smrtelné. Že budeme cestovat nadzvukovou rychlostí? Šílené! A že lidé ve starověku létali do kosmu? Pohádky pro slabomyslné! Že můžeme přivést na svět děti ze zkumavky a klonovat lidské a zvířecí druhy? Směšné! A přece, víc než toto bylo dokázáno těmi, kteří věřili neuvěřitelnému, zatímco se davy posmívaly. Proto některé z těchto „směšných šílenců“, z nichž mnozí byli trestáni a vražděni za to, co my dnes přijímáme jako nezvratnou a obecnou pravdu, připomínám i na následujících stranách.
Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.
J. R. R. Tolkien (1892 – 1973), profesor anglosaského jazyka (staré angličtiny), anglického jazyka a literatury, význačný jazykovědec a znalec staré norštiny, spisovatel: Společenstvo Prstenu
V našem současném přetechnizovaném světě se informace a poznání šíří jako z požárních hydrantů bez uzávěru – stříkají všemi směry. Všichni vám sdělují, že cesta k pravdě vede tudy nebo tudy. Avšak tyto „cesty“ vedou často do oddělenosti a proto do klamu, dokonce do područí. Stále přece žijeme ve světě, který nám vnutil svou „pravdu“: „Země je středem vesmíru. A každý, kdo nebude souhlasit, shoří na hranici!“
Historie naší soudobé „civilizace“ dosvědčuje, že lidé byli za svobodné myšlení trestáni. Jako lidé jsme se tak většinou naučili, že je bezpečnější, když nám někdo říká, co máme dělat, když „pravdy“ přijdou samy a nemusíme přemýšlet. Čteme noviny, někteří se ještě dívají i na TV zprávy, surfujeme na internetu a většina nemá ponětí, že informace, které tam najdeme, nás drží v omezeném myšlení – jsou tam jen ty, které tam někdo vložil, ale nenajdeme to, co bylo vymazáno, nedoporučeno, zakázáno – dnešní cenzura je mnohem sofistikovanější, než ve středověku.
Víme, co jsme, ale nevíme, co můžeme být.
William Shakespeare (1564 – 1616)
básník, dramatik a herec
Dnes stojíte před posunem ve vnímání. Necháte promluvit odvahu, abyste mohli žít svou pravdu? Je čas, abyste vzali na vědomí své schopnosti, začali žít v přítomnosti – v přítomném okamžiku teď. Posílení vlastního života začíná ve chvíli, kdy kontrolujete své myšlenky. Život začíná pochopením základní pravdy – uvědoměním si toho, že MY si volíme být tím, čím jsme.
Myslete proto za hranice toho, o čem je vám tvrzeno, že je realitou. Zkuste to, než zapomenete, jak na to. Odmítnout učinit tak je mentální a emocionální stagnací – souhlasem s nejhorším ovládáním, ztrátou vnitřní svobody.
Staň se tou změnou, kterou chceš vidět okolo sebe v světě.
Mahátma Gándhí (1869 – 1948)
filosof, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost
Naším východiskem na této cestě změny je iniciační proces, který byl zde na Zemi během několika posledních tisíců let uchováván tajnými školami mysterií. Mysteria nyní vystupují z uzavřených vnitřních kruhů – ze tmy – na světlo. Uzavírá se jeden kosmický věk – a přichází další. Tam kde je Světlo, nemůže být tma. Světlo svítí a tma mizí. Světlo nás tak může „osvítit“, jsme-li k tomu připraveni.
Proroctví o budoucím osvícení se historicky opakuje prakticky ve všech vírách a filosofických systémech na světě. Áryané a Hindové zachovali dobu přechodu do vyšší vibrace v závěru Zlatého věku – Satja juze, astrologové na základě egyptských a chaldejských znalostí hovoří o věku Vodnáře, Semité, Židé i křesťané se připravují na příchod Mesiáše, filosofové předpovídají Nový věk, vyznavači New Age zase věří na přechod do páté dimenze 21. 12. 2012, jiní věří třeba na přílet mimozemských spasitelů v „létajících talířích“. V každé kultuře, v každé éře, v každém koutě naší planety se však rozličné filosofie shodují na jedné a té samé vizi: na nadcházející apoteóze – proměně – člověka, jeho mysli, na využívání většího potenciálu možností a do této chvíle svým způsobem skrytých schopností člověka.
Náš vývoj a poznání se rodí v souladu s informací nesenou realitou, v níž žijeme. Zapomněli jsme to, ještě do nedávna jsme nedokázali pochopit, že tato realita odpovídá úrovni našich schopností a je pouhou reflexí na naše vlastní bytí. Čím více se prosazovala vláda reptiloidské moci a naší lidské ovladatelnosti, tím hrubší a pevnější bylo ukotvení hmoty v našem povědomí. Tak jsme došli až do okamžiku, kdy už pro nás duchovní svět vlastně neexistuje. Zapomněli jsme používat mimosmyslové, pravohemisférové vnímání, natož jakékoliv „magické“ schopnosti. Jsme tak většinou naprosto odkázáni na několik tělesných smyslů, skrze něž se k nám nemají jak dostat potřebné informace. Také proto je strach dominantní frekvencí na této planetě. Bojíme se všeho, i toho, čemu nerozumíme. Strach nám tak brání poznání.
V kruhu se pohybují lidé, v kleci vlastní planety, protože zapomněli, že je možné zvedat oči k nebi.
Eugène Ionesco (1909 – 1994), dramatik a básník
Na své cestě existencemi jsem získal jednu jistotu: realita v tomto našem světě existuje jako zrcadlo. Je to dávno známé v mnoha pojetích a filosofiích – co vyšlete ven, to dostanete zpátky. Odborně se tomu říká zákon akce a reakce.
Naučme se pochopit, poznat a překonat zákony třídimenzionální reality, vstupovat do ostatních dimenzí a tak odhalit i naprogramování uvnitř sebe samých. Jedna z našich největších schopností je, že my sami jsme tvůrci. Myšlení tvoří. Jdouce po cestě tohoto života, této současné inkarnace, vytváříme svou vlastní realitu.
Cesta je s vámi v každém okamžiku tam, kde jste vy, a když na to zapomenete a dovolíte, aby mezi vámi vzniklo byť jen nepatrné odloučení, výsledkem může být větší rozpor, než je mezi nebem a zemí.
Dógen (13. století)
japonský mistr, zakladatel zenové školy Sótó: Fukan Sasen-gi
Jak poznáme, že jsme na té správné cestě? „Poznej sám sebe,” odpovídal na tuto otázku egyptský mág a hermetik řeckého původu Pýthagorás. „Nevíte, že sami jste bohy,” ukázal směr sebezkoumání Hermes Trismegistos (egyptský Thovt). Podobně hovořili a psali desítky dalších zasvěcenců: využívejte svých duchovních schopností, využívejte síly svých myslí. Každý velký učitel lidstva připomínal, že člověk má tvůrčí schopnosti a má také možnost těmito silami disponovat, jen zapomněl, že mu jsou tyto síly k dispozici. Prastaré texty neustále předkládají informace o tom, čeho je lidská mysl schopna, stačí v nich jen umět číst. Dávné védy (zápisy o vědění) mezi jiným popisují tok myšlenkové energie. V Pistis Sofii (záznamu rozhovorů J´šuy se žáky) se ještě před dvěma tisíciletími píše o univerzálním vědomí, pronikání dimenzemi, poznávání vyšších světů. Zohar, mystický spis sepisovaný v téže době, v Knize skrytého zkoumá povahu duše jako mysli. V Thovtově hermetické Knize tajných nauk byla mj. popsána i schopnost „působit na dálku“, ale Einsteinovu působení na dálku předešly ve smyslu léčení na dálku už také šamanské texty. Všechny zásadní starověké duchovní texty pojednávají o nejsložitějším zařízení, jaké na planetě kdy existovalo – lidské mysli.
Na zemi nadešel čas, kdy se lidé všude na světě budou snažit zvědět více o tajemstvích mysli, duše.
Edgar Cayce (1877 – 1945)
jasnovidec, léčitel, vizionář, otec celostní medicíny známý jako „spící prorok“
Naše mysl vyrábí energii, která je schopná proměňovat hmotu, jak prokazuje současná věda. Částice reagují na myšlenky, což v praxi znamená, že naše myšlenky mají moc měnit realitu ve světě, jež nás obklopuje. My jsme stvořitelé, a přesto z neznalosti hrajeme roli stvořených. Všichni věřící na celém světě vzhlížejí k vyšším dimenzím, nebesům, čekají na vyšší moc, na svého Boha a jeho anděly, a po tisíciletí manipulací si už neuvědomují, že ve skutečnosti Kosmické Vědomí, Stvořitel či Brahma čeká na ně, na jejich mysl, až pochopí, že nejsou stvořeni k jeho obrazu fyzicky, ale svými schopnostmi. To naše mysl je ten tvůrce, všichni máme v sobě tu informaci, částečku zvanou třeba brahman nebo vědecky skrytá hmota (dark matter), která tvoří asi 95-99% celého vesmíru. Až si tohle uvědomíme a pochopíme, tak se nám otevřou dveře k našemu nevyužívanému potenciálu.
Pravda je pochopena teprve náhlým osvícením, dokonalé uskutečnění však musí proběhnout postupnými kroky.
Moudrost Zenu
Experimenty na pracovištích, jako je kalifornský Institut noetických věd (IONS), Princetonská laboratoř pro výzkum technických anomálií (PEAR) anebo Institut biofyziky v Neussu jednoznačně a s jistotou prokázaly, že je-li lidská myšlenka správně zacílena, dokáže ovlivnit a měnit hmotu. Jejich experimenty, přísně sledované výzkumy, opakovaně vedly k týmž mimořádným výsledkům: ať jsme si toho vědomi nebo ne, naše myšlenky opravdu vzájemně reagují s hmotným světem a působí změny dokonce i na subatomární úrovni. Dokazují vítězství ducha nad hmotou.
Lidské vědomí je substance nacházející se za hranicemi těla a tedy nutně vysoce uspořádaná energie schopná měnit hmotný svět.
Lynne McTaggartová (*1951)
spisovatelka, jedna z nejprominentnějších mluvčích přednášejících o vědomí, fyzice a vědě o spiritualitě, uznávaná díky svým literárním schopnostem i novinářským oceněním
Zasvěcenci i osvícení myslitelé vždy věděli, že jejich myšlení utváří jejich vlastní hmotný svět a že kvalita jejich života závisí na charakteru jejich myšlenek. Jinými slovy – pokud chceme prožít příjemný, smysluplný a pozitivní život, naučme se nejprve vědomě a cíleně vytvářet pozitivní a smysluplné myšlenky. Myšlenky totiž mají svůj život, jsou zhmotnělou energií.
MYŠLENKA je tak jednou z nejúžasnějších sil, které máme v tomto 3D světě k dispozici. Je to energie, která nezná hranice, prostor ani čas, a pokud má omezení, je jen takové, jaké jí dáváme my sami. Většina lidí nad podstatou svého myšlení nepřemýšlí, ale přitom kvalita myšlení je zásadní pro kvalitu jejich života. Myšlenky jsou zrovna takovou součástí materiálního světa jako dům, v němž bydlí, ulice, po které chodí, auto, autobus či vlak, jímž jezdí, alej stromů, les nebo rybník.
Prastarý mysterijní princip učí, že vše existuje dvakrát – napřed je to vytvořeno v naší mysli, pak ve skutečnosti. Vše co hmotného i ideového vidíme kolem sebe, nejdříve vzniklo v mysli nějakého „snílka“, než se to stalo naší „realitou“. Celý hmotný svět a vše v něm tak jak jej známe je stvořen z myšlenky, respektive myšlenek. Ale on i celý 12D vesmír, jehož jsme součástí, vznikl v mysli „Snílka“ – Velkého Architekta.
Myšlení a bytí je totéž.
Parmenidés z Eleje (asi -510 – 450 př. n. l.)
řecký filosof
Soustředěná myšlenka může ovlivnit doslova cokoli – okamžité vyklíčení semínek, růst květin, směr, kterým plavou rybky v akváriu, způsob, jakým se v Petriho misce dělí buňky, synchronizaci rozdílně nastavených systémů i chemické a myšlenkové reakce v lidském těle. Cvičené lidské mysli podléhá i krystalická struktura právě vznikající pevné hmoty. Jak už před desetiletím prokázal japonský badatel Masaru Emoto, dají se vytvořit nádherně symetrické krystalky ledu pouze tím, že se ke sklenici s vodou, která se pak nechá zmrznout, vysílají láskyplné a hezké myšlenky či slova, nesoucí pozitivní energii. Ta ovlivní vodu tak, že po zmrazení vzniknou krásné krystaly. Pokud se však vysílají myšlenky či jednotlivá slova negativní, led zmrzne do chaotických, roztříštěných a blátivých tvarů. Informace, která je do vody vnesena, tak ovlivňuje tvar jejího zmrzlého krystalu.
Všimli jste si, jaký vliv má vaše myšlení, nálady a emoce na vaše zdraví? Jste ochotni připustit, že za stav vlastního zdraví jste do značné míry sami odpovědni? Když lidé začnou brát vodu vážně, začnou jí rozumět, pochopí, že základem života je rezonance a harmonie. Každá informace je pouze vibrace, z níž vzniká energie. Na tomto pojetí je založena i teze o vlivu myšlenek a emocí na náš zdravotní stav. S vodou je to stejné. Naše emoce a myšlenky se otiskují do vody, která je pak přenáší do těla. Dokáže-li se nemocný člověk zbavit negativních emocí, bude schopen využívat svých sebeléčivých schopností.
Masaru Emoto (*1943)
autor a badatel proslavený svým výzkumem vlivu prostředí a lidské mysli na molekulární strukturu vody
Ne každý vzorek vody je však schopen vytvořit krystal. Ať už z důvodu znečištění, vystavení negativním myšlenkám nebo kvůli jinému znehodnocení. Uvědomujete si, že voda tvoří cca 70% lidského těla? Jaké informace do ní vkládá naše mysl? Co přijímáme elektrosmogem, informačně znečistěným prostředím, negativními emocemi… Emoto například odebral vzorky pitné vodovodní vody téměř ze všech koutů Japonska. Zjistil, že voda z kohoutku většinou krásné celistvé krystaly nevytvoří, na rozdíl od vody přírodní, minerální. S vodou, která krystaly nevytvořila, provedl experiment. „Před modlitbou byla voda v přehradě Fudžiwara špinavá. Odebrali jsme vzorek vody a vzniklý krystal se podobal tváři trpícího člověka v agonii. Po modlitbě jsme vodní krystaly fotografovali znovu. Výsledkem byl oslnivý krystal s aureolou uprostřed.“ Masaru Emoto ve svých výzkumech došel k nezpochybnitelným závěrům, laboratorně potvrdil, že lidské vědomí dokáže proměnit špinavou vodu v přehradě (a nejen to). Na vědecké úrovni – kterou tato technická civilizace tolik uznává – se tak potvrzuje, že mysl umí měnit stav samotné hmoty a dovede dát hmotnému světu popud k tomu, aby se pohnul určitým směrem.
Na subatomární úrovni je prokázáno, že částice mohou vznikat a zanikat pouze na základě záměru je pozorovat. V jistém slova smyslu se tak dotyčná částice zrodí z touhy jedince tuto částici spatřit. Na tuto skutečnost už ve 40. letech poukázal nositel Nobelovy ceny za vytváření kvantové mechaniky Werner Heisenberg, nacistický vědec a tvůrce německého (a amerického) jaderného programu.
Duch v tomto světě nevzniknul působením našeho mozku, ale byl zde od věků přítomen. Naše myšlení je stále ještě zaostalé, dokážeme pozvednout zrak sotva nad vlastní pupek. Byli jsme teprve probuzeni a velmi pomalu se probíráme z polospánku. Přitom nepozorujeme, že mnohé na tomto světě souvisí, a že se mnohé spolupohybuje v nějakém daleko širším pořádku.
Erich von Däniken (*1935), spisovatel
Síla lidské myšlenky roste exponenciálně s počtem myslí, které tu myšlenku sdílejí. Znamená to nejen, že dvě hlavy jsou víc než jedna, ale dokonce několikanásobně. Když několik lidí posílá reiki energii na dálku, je to vždy víc, než pouhý součet, je to silnější a účinnější. Když více myslí pracuje současně, roste tím účinek myšlenky exponenciálně. V tom tkví síla skupinových motliteb, léčitelských kroužků, sborového zpěvu a masových meditací či bohoslužeb. Teorie, že propojení velikého množství lidských myslí myslících na totéž dokáže reagovat s hmotou, přestala být teorií. Výsledky výzkumů v oblasti hromadných meditací a motliteb dosáhly u generátorů náhodných jevů překvapivé výsledky při vytvoření určitého řádu.
Živé vědomí dokáže nějakým způsobem ovlivnit to, že se možnost promění v realitu. Nejdůležitější ingrediencí pro existenci našeho vesmíru je vědomí, které ho pozoruje.
Lynne McTaggartová (*1951)
spisovatelka, jedna z nejprominentnějších mluvčích přednášejících o vědomí, fyzice a vědě o spiritualitě, uznávaná díky svým literárním schopnostem i novinářským oceněním
Jakmile začneme využívat svou duchovní moc, jsme schopní získat pro většinu lidských bytostí zatím neuvěřitelnou vládu nad sebou, nad tímto světem, touto realitou. Budeme schopni tuto realitu vědomě utvářet nejen ve svém osobním prostoru, ale na celé planetě.
Přicházející nový věk a s ním zvyšující se vibrace, změna měřitelná moderní technikou v celém okolním vesmíru, nejen v naší sluneční soustavě, nám k tomuto osvobození od hmoty a sobectví bude pomáhat.
Komu se dostalo většího vědění, má je dávati dále, aby jím pomáhal druhým. Vždyť i pro něho samotného bylo darem. Nemohl ho získati. Jmenovitě přijetí zjevení zavazuje. Obyčejně však vytrubují do světa jen ti, kdo vidí málo a to, co pro druhé nemá žádné ceny. Tím škodí lidem, kteří se skutečně stali vědoucími, protože jsou pak již předem házeni s nimi do jednoho koše a nepřikládá se jim žádná cena. Také z těchto důvodů mlčí mnoho vědoucích, kteří by jinak mluvili.
Abd-ru-shin (1875 – 1941)
mystik a spisovatel
Dvanáct let se profesionálně zabývám prací s energiemi a vším, co s tím souvisí (ať už si pod pojmem energie umíte představit cokoli). Za tu dobu jsem prošel mnohými „satori“ (neboli wu či kenšó), „vhledy“, doslova stovkami iniciací při zasvěceních do pradávných i novějších energetických systémů a nepočítanými transformacemi na silových a posvátných místech, seznámil se (a byl seznámen) se starověkými učeními a tajenými pravdami, magií v původním slova smyslu poznání a vědění, prastarými energetickými systémy, i tím, čemu dnes říkáme geomantie – energetická úprava krajiny ve prospěch jednotlivců i lidstva, využívaná po celé Evropě (nejen) již před desetitisícem let.
Ti, kteří vědí, se prostě objevují v proudu mého života, vždy když jsem připraven postoupit o stupínek výš. Stal jsem se pak prostředníkem tisíců zasvěcení adeptů na práci s energií, také jsem předal desítky nových zasvěcovacích systémů, z nichž některé patří k těm nejrozšířenějším mezi veřejností (např. vyšší úrovně Shambally).
Odedávna – co si pamatuji – mne fascinovalo to, že se vše děje z nějakého důvodu, že vše řídí skrytá síla, něco či někdo za závojem našeho zapomnění. Informace jsem hledal v historii, do svých deseti let jsem prostudoval snad veškerou tehdy dostupnou antickou literaturu i dějiny Říma, Byzance, Egypta, ale odpovědi přišly až se studováním filosofických systémů, magie a prvními vhledy. Teprve po dalších desetiletích studií jsem pochopil, že i my jsme tvůrci toho, co se kolem nás odehrává, že nejsme jen bezmocnou obětí, ale silnou a vědomou bytostí.
Teď přišla doba se o znalosti podělit nejen s adepty iniciačních škol, ale i s vámi, kteří chcete vědět víc, nejlépe i pravdu.
Vzdělávat lidi neznamená naplnit nádobu, nýbrž zažehnout oheň.
Aristofanés (asi -448 – asi -385 př. n. l.)
starořecký dramatik
Naváži-li na Aristofana, pak doufám, že se mi to daří, je to i moje poslání v této mé poslední inkarnaci, dělám to rád a baví mě to.
Chtěl bych zažehnout oheň vašeho nového vývoje nejen prostřednictvím Mistrovské školy nebo Druidské školy krajinné energie, které vedu již mnoho let, ale také touto kompilací. Abyste po přečtení této knihy získali motivaci se těmito všemi myšlenkami, náměty, informacemi či teoriemi také zabývat. A ještě lépe – převádět je do praktického života. A snad i svým „rozsvícením“ zažehnout další ohýnky v mnoha dalších lidských bytostech. Věřte, je to jedna z nejkrásnějších věcí, které můžeme ve svých hmotných životech zažít. Pak má náš pobyt na tomto světě opravdový smysl.
Účelem veškeré výchovy je probudit génia v člověku.
Pýthagorás ze Sámu (okolo 570 až asi 500 př. n. l.)
zasvěcenec, mág, filosof, zakladatel školy, která svým učením dodnes ovlivňuje evropskou civilizaci
Na této knize jsem oproti původním předpokladům pracoval celý rok, mystických dvanáct měsíců od poloviny prosince ´11 do poloviny prosince ´12, strávil jsem s ní vlastně tzv. přelomový rok 2012, po dvanácti letech „sběru“ informací v ní obsažených. Dvanáctka, tak hluboce propojená s existencí celého našeho světa i Vesmíru, se tím vtiskla i do této kompilace.
Během těchto dvanácti měsíců se práce i informace rozrůstaly a tak kniha dostala tuto výslednou podobu s rozdělením na tři části. I. část je věnovaná pochopení fungování času, což umožní jeho ovládání. Kdo ovládá čas, ovládá realitu. Dobře však realitu ovládá jen ten, kdo ovládá sám sebe. Proto je nutné projít i jakousi transformací vědomí. K tomu mj. pomůže rozkrytí utajované i zfalšované historie, protože jen pochopení dávných archetypů řídících současné děje, které mají kořeny v minulosti, nám umožní pochopit, co a proč se děje v přítomnosti. Klíč k budoucnosti se totiž skrývá v naší minulosti. II. část pak odkrývá ovládací mechanismy současného světa i nás osobně, návod, jak najít cestu k sobě. III. část přináší tajné znalosti spolu s určitými tajnými technikami a věděním dosud nepublikovaným. To umožní vědomě ovlivňovat a řídit svou přítomnost a tím i budoucnost, tedy onu žádoucí pozitivní úpravu „reality“. V třetí části jsou v jejím závěru také textové přílohy, výkladový slovník a „doporučená“ a použitá literatura.
Upozornit na něco množství lidí znamená pomoci zdravému lidskému rozumu najít stopu.
Gotthold Ephraim Lessing (1729 – 1781)
filosof, kritik, básník a spisovatel
V případě dobré knihy není pointou to, ke kolika z nich se dostanete, ale kolik z nich se dostane do vás.
Mortimer Jerome Adler (1902 – 2001)
filosof, spisovatel: Jak číst knihu (How to Read a Book)
Když jsem psal tuto knihu nazvanou symbolicky A dál…, různé kapitoly nebo jejich části četli někteří mí kolegové a žáci. A tak kniha od nich dostala nejprve podtitul „Kniha o lásce“. Ale je i o mnohém dalším – o energiích Země, o dávném poznání druidů, templářů a jiných zasvěcenců, o temných silách, které se prostřednictvím lidí ovládaných egem a toužících po moci a bohatství pokusily o vzestup a nastolení Nového světového řádu za pomoci černé magie… A dál… je i o tom, jak těmto silám čelit a transformovat je svým duchovním růstem, získáváním poznání a moudrosti. A tedy také vnímáním a šířením lásky, pochopením, porozuměním, tolerancí, vzájemnou úctou a respektem. A tak to možná opravdu je kniha o lásce, i když zase tolik se tu o ní nepíše. Snad také proto, že to není nutné, protože jistě víte, že láska je tu s námi, buďme s ní, jak se zpívalo v jedné populární písničce.
„Láska je jediná reformující síla, která snad může změnit svět,“ řekl osvícený Džiddu Krišnamúrti a také k tomu dodal: „Pravdy nelze dosáhnout pomocí žádného náboženství ani organizace, ale jen pomocí vlastního sebepoznání.“ Ostatně mnozí další filosofové a zasvěcenci v průběhu dějin radili: „Poznejte sami sebe a poznáte všechno“. Snad vám k tomu tato kniha bude dobrou pomůckou.
Jediný rozdíl mezi tím, kde jste nyní, a kde budete ode dneška za pět let, je v lidech, které potkáte, a v knihách, které přečtete.
Charlie „Tremendous“ Jones, (1931 – 2008)
řečník, spisovatel, autor motivačních knih: Život je fascinující (1965)
A o čem při četbě této knihy přemýšlet – tedy vedle učení se láskyplného vnímání světa, nebo jak převést informace a techniky z knihy do svého osobního života? Třeba také o tom, proč si my lidé sami podřezáváme větev, na které sedíme? Proč je planeta Země, na níž žijeme, tak masivně ničena, drancována a vykořisťována? Čí je to vlastně kořist? A kdy a proč se stalo, že jsme opustili cestu civilizace, přirozeně spojené s cykly Země a Vesmíru? Old European Civilisation, civilizace stavitelů megalitů, tady žila po 6000 let v míru, vykopávky v krásných a moderních městech nenašly žádné útočné zbraně, sama města a osídlení byla stavěna na březích řek a jezer bez hradeb – tedy beze strachu z útoku a válek… Nalezené artefakty patří k tomu nejkrásnějšímu z toho, co lidstvo vytvořilo. „Pravěcí“ umělci používali barvy, které objevila teprve renesance po mnoha tisíciletích… „Pravěcí“ léčitelé si troufli na operaci mozku, srdce nebo oka… To vše je velmi odlišné od představy chlupatých lidí v kožešinách choulících se u ohně v jeskyni, která je nám vnucována.
Kam zmizela úcta k Matce Zemi, živé bytosti, uctívané nejen starou evropskou megalitickou civilizací, ale ještě Kelty a Slovany? Kam zmizelo vědění druidů, keltských zasvěcenců, kteří 1500 let udržovali harmonii v civilizaci Galů i na povrchu Země? Informace o tom, jak vyspělá byla keltská civilizace, i že mezi jiným měla svůj monetární (mincovní) systém, který platil po celém jimi obývaném Středomoří od dnešního Španělska přes Čechy až po Turecko (tehdejší galicijskou Malou Asii), ale také od Irska a Anglie přes Galii a Švýcarsko až těsně k Městu Řím ještě v době Caesara, byly dávno zničeny. Kniha však není o vzpomínkách na to, co bylo – je o tom, jak uchopit vědění a znalosti předků dnes, s novým poznáním, v době jiných kosmických vibrací, v jiné realitě. Druidismus není dávná minulost, je to současnost. Stovky či spíše tisíce druidů pracují po celé Evropě na léčení lidí i Země. Chtěl bych vám nejen touto knihou přiblížit jejich poznání.
Svatý Bernard z Clairvaux, zakladatel templářského řádu, prohlašoval: „Všechno, co umím, jsem se naučil od druidů.“ Právě tento vysoký zasvěcenec, představitel tajného řádu, který byl v opozici proti násilné a dogmatické římské Církvi, se rozhodl změnit paradigma utrpení a násilí návratem k původnímu láskyplnému učení Ježíše a Marie. V běhu na dlouhé trati však idea jeho tajného řádu rytířů Šalamounova templu šířícího devastovanou Evropou Světlo a naději na změnu k lepšímu prohrála. Římská „křesťanská“ Církev, která během tisíciletí boje o moc vyvražďováním konkurenčních ryzejších křesťanských sekt a lidí s jiným názorem stále více upevňovala svou světovládnou pozici, zlikvidovala katary (následníky původního učení Ježíše a Marie Magdaly) a během jednoho století vylidnila celý jih Francie. Statisíce dobrých a opravdových křesťanů bylo zavražděno. Poté Církev zničila i řád templářů, svého posledního protivníka snažícího se o návrat křesťanské společnosti k původnímu Ježíšovu učení. Ten den zákazu řádu a jeho zběsilá likvidace mocí papežskou i královskou byl takovou ránou pro strádající utiskovaný lid, že se to traduje – přes sedm století – dodnes: Nešťastný pátek třináctého, kdy byly stovky templářů po celé Evropě zatýkány – tím říjnovým dnem roku 1308 řád, který lidem přinášel naději pro lepší budoucnost, přestal existovat. Kdo to dnes ví? Dějiny byly vítěznou římskou Církví dokonale přepsány – templáře známe už jen jako námezdní žoldáky, bránící poutní cesty „Svatou zemí“ proti nevěřícím, respektive věřícím v jiného boha. Ve chvíli zničení řádu masově nastoupila inkvizice a začal nejtemnější středověk s miliony upálených, umučených a zničených lidí. Odhaduje se, že jen během dlouhého honu na čarodějnice mohlo být upáleno až 20 milionů lidí, převážně žen. Tento hrozný teror a stamiliony jeho obětí současní představitelé velké Církve zakrývají a bagatelizují, díky staletí trvající manipulaci a indoktrinaci o něm většina dnešní populace ani neví.
Lidé, kteří věřili v Boha na nebesích, nebyli nenásilní. Mohamed není nenásilný, ani Mojžíš, ani Ježíš. Za dvacet století křesťané pozabíjeli tolik lidí, že je nemožné je spočítat. Mohamedáni vraždili neustále po čtrnáct století a určitě to nejsou ti, kteří se kdysi přihlásili k Mohamedovi kvůli hledání pravdy. Oni na ni přistoupili ze zbabělosti. Mohamedánství přišlo k lidem s mečem v jedné ruce a se „svatým koránem“ v druhé. Můžete si vybrat. Není zapotřebí argumentovat. Meč je dostačujícím argumentem. Ti, kteří měli dost odvahy, raději zemřeli, než aby volili ze strachu.
Láska nemůže vzejít ze strachu. Křesťané změnili taktiku, protože i časy se změnily. Ale dělají to zcela stejně. Svatá bible v jedné ruce a bochník chleba v druhé. Můžete si vybrat. Viděli jste už někoho, kdo přijal toto křesťanství kvůli jeho vyšším hodnotám? Vyšší pravdě, hlubším vhledům? Viděli jste někoho, kdo je bohatý, kultivovaný, vzdělaný, aby přijal křesťanství? Ne, křesťanství potřebuje žebráky, sirotky, protože oni potřebují potravu. Jsou hladoví, ovšem nikoliv po pravdě. Jsou hladoví po chlebu, po přístřeší, po šatech. Je toto konverze?
Osho (1931 – 1990), duchovní učitel, mystik, filosof, guru
Jak a proč vznikl fašismus? Pováleční vítězové raději vše skryli, na zamlžení pravdy byly po válce vynaloženy miliony či spíše miliardy dolarů. Manipulace pravdy začala již Norimberským procesem, z něhož byla v poslední chvíli vyjmuta obžaloba z okultismu a čarodějnictví nejvyšších představitelů „tisícileté říše“. Stejně tak byl záměrně zahalen tajemstvím skutečný příběh nacistického duchovního vůdce a představitele. V okultních kruzích je jeho historie velmi dobře známa, jen nebylo žádoucí ji publikovat. O Hitlerovi vyšly stovky knížek. Přesto zůstalo příliš mnoho záhad, než aby byl tento příběh věrohodný. Pravda je tabuizovaná mocenskými strukturami a tím i klasickou historiografií. Byť vyšla řada knih spekulující o jeho magickém působení, satanských praktikách, k pravdě se dostal jen málokdo z autorů. První se o magickém pozadí Třetí říše a skrytých příčinách Hitlerova vzestupu pro vytvoření Nového světového řádu odvážili psát Nigel Pennick, Max Caufield, Louis Pauwels s Jacquesem Bergierem, Trevor Ravenscroft… V posledních letech se tento magický námět v knihách o Hitlerovi komerčně využívá stále víc, ale jak jsem slyšel, jde to jen po povrchu, sám už teď nečtu jiné takové knihy. Od svých šesti let jsem četbou během půl století absorboval dostatečný základ informací a vědění, mám již po mnoho let informační zdroje z okultního, esoterického světa mysterií, tajných řádů a spolků i z církevních skupin… Naučil jsem se informace přijímat i mimosmyslově. Teď je důležitější informace ve hmotné rovině spíše vydávat – ve škole dávných mysterií, druidské škole či šíření dávných učení kálačakry, kuntajógy, tantrajógy, či tajného taoismu.
Díky těmto mým mnoha informačním zdrojům se tak poprvé můžete v knize A dál… dozvědět, jak to bylo s Hitlerovou iniciací, kdo a proč za ní stál, i jak to bylo s jeho jasnozřivostí, posedlostí a ovládáním davů – v takovém měřítku toho nikdo před ním ani po něm nedosáhl… A také o vrcholném černém okultismu, podporovaném hebrejskými bankéři, založeném na lidských obětech, určených jako krmení temným bytostem. Adolf Hitler dokázal absolutně zmanipulovat jeden z pragmatických národů na evropském kontinentě, na jaře roku 1938 Hitlerovi dalo v referendu pověření 99,8 % voličů. I pro připojení Rakouska k Říši hlasovalo za měsíc po jeho vojenském obsazení 99,73 % Rakušanů; pravda – asi 150 000 jeho nejvýznamnějších rakouských odpůrců bylo už ve chvíli referenda ve vězení nebo v koncentrácích.
Hitlerův despotismus a následné ukrutnosti nacistů vycházely z démonismu, ze spojení s černými okultními řády celého světa a s temnými bytostmi, které byly pro získání moci uctívány. Jen proto svou bezmeznou krutostí a dokonalou technologií masových vražd nacismus předstihl všechno, co se až do té doby událo v dějinách lidské civilizace. A byla by vůbec válka a ty hekatomby obětí? Válka možná ano, protože byla připravována korporacemi a hebrejskými bankovními kruhy již nastolenými podmínkami Versailleské smlouvy po skončení té první světové. Ale zcela jistě by neproběhla v podobě, jaká je známa díky Hitlerovu vůdcovství a vysoké černé magii. Je jisté, že nikdo z jeho stranických kolegů, mezi nimi vůdce levého křídla a druhý muž NSDAP Georg Strasser, mediální mág Joseph Goebbels, lidmi oblíbený Hermann Göring a další nikdy nebyli schopní tolik upoutat a ovládat davy, byli to jen „obyčejní“ politici. Fašismus a jeho vedoucí strana NSDAP by nikdy nebyla tak sjednocena a především by nikdy nezískala takové parlamentní postavení, když se stala nejsilnější stranou Německa – nebýt Hitlera, černého zasvěcence.
Adolf Hitler je minulostí, ale tajné společnosti, které ho k jeho poslání připravily, jsou zde dál – Třetí říše pokračuje Čtvrtou říší.
To, čemu říkáme historie, myslím ono odvíjení říší, bitev, politických revolucí, dat většinou krvavých, je to opravdu historie? Přiznávám se vám, že tomu nevěřím a že se mi stává, když se dívám do školních příruček, že z nich v duchu vyškrtám dobrou čtvrtinu. Pravá historie není historií posouvání hranic. Je to historie civilizace. A civilizace, to je na jedné straně pokrok techniky a na druhé straně pokrok duchovnosti.
René Grousset (1885 – 1952)
historik, autor, člen Académie française
Po téměř dvě tisíciletí je do myslí lidí indoktrinován lživý mýtus o Ježíši Kristu, o jeho opravdovém učení. Jaká je skutečná pravda o Ježíšovi, Marii Magdale a jejich dětech, o ukřižování… Proč se templářské katedrály, kterých je jen ve Francii asi 80 % ze všech postavených, jmenují Notre Dame (Naše Paní, Our Lady) a mají v podzemí komunikační prostor s Matkou Zemí? Kam směřuje planeta Země a my s ní? Nebo jen ona a bez nás? I takové jsou otázky a témata, které snad vysvětluji v této knize.
Knihou A dál… vám chci ukázat, že skutečnost je hodně jinde, než je nám od dětství tvrzeno… S nestrannou a otevřenou myslí jsem poskládal získaná fakta, indicie a argumenty ze všech stran a zdrojů. A to samé očekávám od vás při její četbě. Zůstaňte bez ovlivnění dogmaty a indoktrinovanými programy a zvažujte, zda existuje lepší vysvětlení pro dostupná fakta. Faktů i textu je v knize hodně – ale jinak se k celkovému Obrazu světa ani dopracovat nelze. To je však jen první aspekt knihy – pochopení Pravdy, která je nám tak dlouho odpírána.
Co vám ještě knihou A dál… mohu v její druhé úrovni nabídnout, kromě pochopení manipulací a osvobození od paradigmat sloužících Systému, je také inspirace, jak objevit svou vlastní Cestu. Mohl jsem to učinit jedině tak, že jsem pro vás sepsal něco o základních faktech života v naději, že vám to poskytne určité poznatky, z nichž si vytvoříte svůj názor. Na základě vašeho vlastního poznání a přesvědčení si pak vybudujete svou vlastní filosofii. Také vám prostřednictvím setkání v mých školách mohu být nápomocen v získání zkušeností, jimiž si ověříte má tvrzení v praxi. Zcela se ztotožňuji s tím, co kdysi řekl osvícený Džiddu Krišnamurtí: „Mnohé z toho, co se dozvíte, bude znít nezvykle, ale v předchozích životech jsem hodně studoval a dostalo se mi důkazů, které mě přesvědčily, že určitá fakta jsou nesporná. Nejde mi o to, abyste přijali má slova jako nějakou pravdu; k tomu dojdete teprve tehdy, až se o takových věcech přesvědčíte sami. To, co se tu snažím vysvětlit, dokládá dávný Buddhův výrok. Kdysi se ho jeden jeho žák dotázal: Mistře, komu mám věřit? Jeden člověk mi říká to a jiný zas ono a oba tvrdí, že mají pravdu. Buddha odpověděl: Synu, nevěř ničemu, co ti kdo řekne, i kdybych to byl já sám, ledaže to vyhovuje zdravému rozumu. Ale ani pak tomu nevěř, nýbrž to pokládej za přijatelnou hypotézu až do doby, kdy se sám o tom budeš moci přesvědčit.“
Kniha A dál… je pouhým „návodem“ jak vnímat, jak se učit, jak porozumět tomu, co se děje kolem vás i ve vás. Je však také možností vstoupit do života svého vlastního vnitřního vedení, získání sebe-důvěry, že vaše intuice, inteligence, duševní síla a spojení s Duchem jsou vždy zde, teď a tady k dispozici, pokud jsou vaše myšlenky a úmysly čisté. To je hlavním posláním této knihy – staňte se sami sebou.
Jsem toho názoru, že povinností každého, kdo se odpoutá a ubírá se vlastní cestou, je sdělit ostatním, co na své významné výpravě objevil.
Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
lékař psychiatr, psycholog a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, autor
Nepochybuji o tom, že každý z vás, kdož jste otevřeli tuto knihu, už někdy uvažoval o hlubším smyslu svého života. I o tom je významná část knihy A dál… Bez ohledu na přílivy a odlivy našich životů, střídání utrpení a štěstí, dokud nenahlédneme za onu divadelní oponu, každému se stále mohou vracet otázky: Odkud přicházím? Kdo jsem? Co je smyslem mého života? Proč jsem tady? A kam směřuji? Končí všechno smrtí? Tato kniha vám může pomoci vzpomenout si, jak jste silnými, protože přišel čas být znovu věčnými a nekonečnými. Přišel čas být opět nekonečnou silou, nekonečnou moudrostí – a především nekonečnou, bezpodmínečnou láskou. To je naše Cesta vedoucí k osvícení, na kterou dříve či později vstoupíme. Nastávající čas velkých změn souvisí s vámi, se mnou, s každým z nás, s námi všemi.
K oněm zmíněným základním existenčním otázkám v posledních letech přibývají další, aktuální v souvislosti s přicházející změnou dosavadního vesmírného cyklu. Základní vesmírný cyklus má přibližně 2160 let. Přibližně proto, že vše ve Vesmíru ovlivňuje vše ostatní a navazuje na sebe, ale tento údaj se zase až o tolik nemění. Ví se obecně, že nová etapa současného zodiakového cyklu začala nedlouho před vznikem římského impéria, rozhodně však před nástupem Gaia Julia Caesara k moci. Jak dlouho předtím? Toto je pro mnohé klíčová otázka, neboť se ptají: Zažiji nástup nového cyklu? Dožiji se ještě přechodu do věku Vodnáře? Přestože je to přechod jen lehce znatelný, v jemné energetické vibraci, může být doprovázen velkými fyzickými otřesy – politickými, geografickými (zeměpisnými), válečnými, ale také zemskými, na něž mohou navazovat i katastrofy, jak se tomu ostatně už dělo a dosud je uloženo v lidské společné paměti. Ale i bez velkých otřesů světa může být každý z nás denně svědkem utrpení, způsobeného nevědomostí a často se může cítit bezmocný to změnit.
Pravdou však je, že každý člověk – opravdu každý – může být požehnán krátkým zábleskem hlubokého prožitku, vhledu a radosti, který přináší dočasné uspokojení a naději někde v něm ztracené duši, vědomí. Říká se tomu osvícení, pochopení Pravdy. A o osvícení, pochopení skutečnosti, ta celá naše lidská existence je. „Každý trhá jen na větvích, k nimž dorostl svým duchovním vzrůstem“, napsal Otokar Březina. Adept hledající Pravdu se však potřebuje dostat výš! Musí překročit ze stavu sféry nižší, čili sféry člověka, do oblasti co nejvýše možné, do stavu osvícených Rišiů a Buddhů, do stavu Bytí, které je vlastně již nad všemi stavy, oblastmi a sférami.
Být Člověkem, žít pro vyšší duchovní cíle, usilovně pomáhat lidem – to jsou pra vé hodnoty, které je možné získat na tomto světě a odejít s nimi na Věčnost. Všechno v tomto světě má svůj Začátek a Konec. Ale jen pro ty, kteří prostřednictvím svých myšlenek a činů dokázali poznat něco Vyššího, se Konec stává Začátkem.
Omar Chajjám (1048 – 1122)
vědec, matematik, filosof, astronom, lékař, básník
Co může být pochopeno dnešní obecnou lidskou znalostí, je stále ještě nesmírně povrchní a omezené; zdaleka nedosahuje skutečného pochopení pravé podstaty Vesmíru. Někteří zmanipulovaní lidé se dokonce ani neodvažují podívat se do tváře skute
nosti jevů, které objektivně existují, neodvažují se jich myšlenkou dotknout nebo je připustit, možná i protože jsou příliš konzervativní a neochotní změnit své konvenční názory. Přitom náš mozek je schopen tyto jevy vnímat a rozumět jim, jenže většina lidí nevyužívá jeho kapacitu ani na 10 %.
Vždy doporučuji lidem, aby používali svou vlastní mysl. Pamatujte na to, že 90 % našeho mozku není využité a 97 % našeho DNA není využité, takže když se naučíme pootevřít jen malou část z toho, uvědomíme si, že máme přenesmírné schopnosti, o kterých teď nevíme, že je máme.
Stewart Swerdlow
metafyzik, odborník na deprogramování, „rekrutován” pro specifické vládní US experimenty s kontrolou mysli, včetně 13 let ve speciálním projektu Montauk, což zlepšilo jeho přirozené schopnosti a umožnilo posunovat vědomí za čas a prostor, lingvista mluvící deseti jazyky
Lidstvo jako celek udělá skok dopředu až tehdy, bude-li schopné nově se podívat na sebe jakož i na vesmír a změnit svůj neohebný a setrvalý způsob myšlení. Aby se před námi objevila Pravda, potřebujeme ji nejprve oddělit od manipulačního balastu. Toho si byl zřejmě vědom i filosof Martin Heidegger, který naši lidskou situaci okomentoval jednoduchým postřehem: „Právě to, co je nám nejblíže, to čím žijeme, pro nás není bezprostředně uchopitelné, protože od toho nemáme patřičný odstup.“
Pouze prostřednictvím otevřeného srdce mohou být mysteria vesmíru, časoprostoru a lidského těla zcela odhalena a pochopena. „Oči hledí, uši naslouchají, nos vdechuje vzduch a smysly podávají o všem zprávu srdci. Ono pak dává vznikat každému poznání a jazyk jen opakuje, co bylo srdcem myšleno,“ praví nápis z časů egyptského krále Šabaky před 2700 lety. Jen ten, kdo je schopen skute
ně rozlišit laskavé od zlého, dobré od špatného, a splynout s jednotou, může odstranit všechny nesprávné a iluzorní názory a přitom poskytovat správná porozumění. Upřímně věřím, že kniha A dál… vám pomůže ještě více vnímat srdcem při hledání Pravdy.
Dnešní možnosti nových objevů při hledání pravdy jsou bez omezení. Zdá se, že tajemství a fantazie jsou důležité při znovuobjevování stop minulosti. Paradoxně jak věda rozšiřuje své skladiště znalostí, je potřeba stále více tvůrčí představivosti a ducha.
Albert Einstein (1879 – 1955)
teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob
…Vyvinuli esoterickou doktrínu, kterou nejen formulovali, ale i předali prostřednictvím symbolů a tajuplných rituálů… tedy bez namáhání mozků, ale přímým působením na představivost symboly a magickým kultem. Tohle všechno je ten nebezpečný prvek, který jsem převzal. Cožpak nechápete, že naše strana musí být taková? Řád je tím, čím být musí. Řád, hierarchický řád světského kněžství.
Adolf Hitler (1889 – 1945?)
reichsführer, reichskanzler (říšský vůdce a říšský kancléř) v rozhovoru s nacistickým gauleiterem Hermannem Rauschningem
Slovo „Lebensraum“ – životní prostor, jímž byly opodstatněny všechny nacistické vpády, vymyslel právě Haushofer. Hitler užíval jeho metody strategie, jeho slovník, jeho mapy a jeho argumenty. Haushofer velmi dobře věděl, že naplnění jeho magických plánů znamená potoky lidské krve jako energie pro temné bytosti. Aby se to dělo podle jeho představy, stal se pak vůdčím členem skupiny připravující „vyhlazovací“ koncentrační tábory, ve kterých se hromadné vraždy lidí měly stát rituálními oběťmi.
Zasvětil Hitlera do okultního významu genetiky a „krve“, a objasnil mu roli, kterou krvavé okultní rituály budou hrát při utváření magické mutace genů árijské rasy. Ta bude stát za novým stadiem lidské evoluce, zrozením „nadčlověka“ (přičemž pro Haushofera, Hielschera a další temné mistry slovo árijská nikdy neznamenalo germánská, to byl jen vnější prostředek k zfanatizování tohoto národa).
V lidské krvi se jak známo ukrývá životní síla – forma jisté energie, kterou některé „nadpřirozené“ bytosti nutně potřebují. Falešní bohové-demiurgové, nebo některé bytosti zvané zkresleně démoni, vyživují svoji „nesmrtelnost“ tím, že vysávají život ze smrtelníků. Tyto z našeho lidského pohledu téměř nesmrtelné bytosti vždy vyžadovaly čerstvou krev živých bytostí, aby rozmnožili svoji vlastní energii a udrželi si svoji existenci.
—
Okultní praktici černé magie odedávna používali krev k otevření bran do jiných říší, k vzývání „nadpřirozených“ bytostí a přitažení černomagických sil. Poté, co maldekiánci (staro-novodobé vládnoucí rodiny, víceméně skrytě ovládající světovou ekonomiku i politiku, jsou jejich dávnými potomky) sestoupili na Zemi, byly doslova miliony lidských životů obětovány falešným bohům a démonům. Po celou novodobou lidskou historii bylo temným „božstvům“ umožněno vypít energii oceánů krve. A tak z historických záznamů zjišťujeme, že mexičtí kněží všech národů a kultur rvali na vrcholu pyramid za živa srdce z hrudí desetitisíců, totéž dělali na vrcholech zikkuratů kněží sumerští a babylonští, také základem kartáginského náboženství byla podle mnoha dochovaných pramenů krvavá lidská oběť. Kromě běžných obětí zajatců a otroků je z roku -310 známo rozhodnutí obětovat dvě stě mladých aristokratů, ale kvůli „velkému počtu zájemců“ byl tento počet zvýšen na tři sta. Asi nejmarkantnější dochovaný případ je rok -408, kdy Hannibal z rodu Magonovců nechal rituálně usmrtit tři tisíce zajatců jako oběť Baalovi. Také v izraelitské Tóře se to hemží krvavými „svátostmi“, a když nejsou lidské oběti, žreci nabízejí alespoň zvířecí. Dochovaly se i výklady popisující oběti jako specifickou obchodní transakci. Obětování krve totiž bylo v oblasti Blízkého východu vnímáno jako způsob omlazení boha, dar příliš cenný na to, aby byl ignorován. V řeckém i římském panteonu byla krev „posvátným vínem“ a „nektarem života“. Nejznámější římskou masovou obětí je vykrvácení 6666 legionářů, které Maximianus nechal zmasakrovat jako rituální oběť nabídnutou jeho bohům.
—
Vzhledem k tomu, že lze bioenergii z krve uvolnit ohněm, byly obvyklé i zápalné lidské oběti, antický historik Diodorus je nazýval „cesta ohněm“. To se stalo dokonce velmi obvyklým zvláště od 12. století, kdy se (svým způsobem ne-lidským) bytostem z Maldeku (Marduku) povedlo ovládnout tehdejší civilizovaný svět pod vládou Církve (když předtím ovládli Církev). Proto také bylo při inkvizičních výsleších milionů obětí nařízeno, že při mučeních nesmí ukápnout ani kapka krve. Ta byla důležitá pro energetickou transformaci při rituální smrti oběti na hranici.
Oběti velké kéž stanoví pro otce své, lidé pak starat se budou o jejich živobytí a pečovat o jejich svatyně! Oběti zápalné nechť zavonět dá, nechť se rozjásají chrámy! Zemi ať učiní k obrazu nebeských výtvorů svých a úctě své naučí černohlavce! Svého boha nechť poddaní chovají v paměti, vzývají jej, na jeho příkaz bohyni bedlivě naslouchají! Kéž oběť přinesou bohu a bohyni svým, mezi své bohy jsou rozděleni černohlavci (název pro lidstvo).
Enúma eliš
nejdůležitější akkadský mýtus, ucelený výklad kosmogonie, vychází ze sumerských mýtů, ale používá i různé akkadské prameny, datace bývá uváděna mezi 18. – 7. stol. př. n. l., vznikl zřejmě v době vlády Nabukadnezara I. (1125–1104 př. n. l.), kdy byl Marduk prohlášen nejvyšším bohem: Přikázání obětí pro „boha“ Marduka, ř. 109-119
Čaroděj Haushofer odhalením dalších zasvěcovacích úrovní „tajné doktríny“ rozšířil Hitlerovo časové vědomí a poskytl mu pohled na globální panoráma evoluce Země. Umožnil mu také poznat skutečné záměry bytosti, jež se Hitlera s jeho souhlasem zmocňovala a stát se tak vědomým nástrojem jejích cílů a záměrů, aby tak sám mohl dosáhnout svých cílů a záměrů.
Hitlerův sklon pojímat dějiny v dimenzích planetárního vývoje, nebrat jako měřítko lidský život, nýbrž kosmické zákony, podle nichž se řídí lidské dějiny, a konečně jeho představa o zřízení tisícileté říše s pevnými stavbami, jež by byly schopny přestát všechny pozemské katastrofy – to všechno svědčí o tom, že byl učenlivým žákem starých vědomostí.
Ale Hitler měl ještě jiný sen a jinou posedlost – změnit život na celé planetě: „Naše revoluce je nová etapa nebo spíš definitivní etapa vývoje, který vede k potlačení historie…“ V jednom rozhovoru po ovládnutí německého státu roku ´34 řekl: „Vy o mně nic nevíte, moji kamarádi ze strany nemají nejmenší představu o snech, kterými jsem posedlý, a o obrovité budově, jejíž základy budou alespoň položeny, až zemřu… Dochází k rozhodujícímu obratu světa. Ocitáme se na stěžejním bodě časů… Dojde k rozvratu planety, který vy nezasvěcenci nemůžete chápat… To, co se děje, je něco více než nástup nového náboženství…“
Mocný rezonátor Hitler byl vždycky „bubnem“, jak se tím chlubil už v mnichovském procesu, a bubnem vždycky zůstal. Ale zachoval si a využil to, co v souhře okolností sloužilo jeho ctižádosti po dobytí moci, snu po ovládnutí světa a jeho šílené představě: Biologické selekci člověka-boha.
Hitlerovým skutečným cílem bylo provést akt tvoření, božský úkon… biologickou mutaci, která by vedla k bezprecedentnímu pozvednutí lidské rasy a „zrodu nové rasy hrdinů, polobohů a boholidí“. Rasismus, takto propojený s okultní mytologií východní teokracie a silou vril, měl evokovat tisíciletý image budoucnosti, o které nacisté snili.
Achille Delmas
psychiatr: Hitler, essai de biographie psychopathologique (1946)
V okultismu je známo, že když si členové skupiny přivolali skryté síly jistou smlouvou, mohou tyto síly vyvolat prostřednictvím čaroděje, který však nemůže jednat bez média. Všechno se navenek odehrávalo tak, jako kdyby Hitler byl médiem a Haushofer kouzelníkem. Když nacistický gauleiter Rauschning popisoval ve své knize z roku ´39 Vůdce, napsal: „Člověk musí nutně myslet na média. Většinou jsou to bytosti obyčejné, bezvýznamné. Náhle na ně spadnou jako z nebe síly, které je pozvednou značně nad obvyklou úroveň. Tyto síly jsou vnější, mimo jejich skutečnou osobnost. Jsou to návštěvníci, kteří přišli z jiných planet. Médium je posedlé. Když ho opustí, upadne opět do bezvýznamnosti. Takto nepopiratelně určité síly procházejí Hitlerem. Síly téměř démonické, pro něž osobnost jménem Hitler je jenom okamžitým přestrojením. Toto nahromadění banality a kromobyčejnosti vytváří nesnesitelnou dualitu, které si všimnete, jakmile s ním přijdete do styku. Takový je tedy dojem, který v té podivné tváři budí spojení chorobného zmatku a nejisté moci.“
Obraz média doplňuje další blízký Hitlerův spolupracovník Strasser (který stejně jako Rauschning před posedlým Hitlerem uprchl za hranice Německa): „Kdo poslouchá Hitlera, vidí náhle, jak se vynořuje Vůdce lidské slávy… Za temným oknem se objeví světlo. Pán s komickým kartáčkem vousů se promění v archanděla… Archanděl potom odletí a zbývá tu jen Hitler, který si sedá zalit potem, oči jako skelné.“ Bouchez to potvrzuje: „Díval jsem se na jeho oči, oči, které se změnily v oči média… Občas se odehrávalo cosi podobného ektoplazmatickým jevům. Něco jako by bydlelo v řečníkovi. Uvolňovalo se z něho fluidum… Pak se opět scvrkával v cosi všedního a dokonce sprostého. Vypadal unaveně jako vybitá baterie.“ François-Poncet doplnil tuto zkušenost: „Dostával se do jakéhosi transu jako médium, výraz jeho tváře se blížil extatickému vytržení.“ Také Pauwels s Bergierem mají tutéž představu: „Za tímto médiem bezpochyby nestál jediný člověk, ale celá skupina, soubor energií, magická centrála. A zdá se nám jisté, že Hitler byl oživován něčím jiným než tím, co vyjadřoval, silami a naukami špatně koordinovanými, ale nekonečně hroznějšími než pouhá nacionálně socialistická teorie. Myšlenka mnohem vyšší než jeho, která ho neustále přesahuje a z níž on dává národu a svým spolupracovníkům jen drobty těžce vulgarizované.“
Denis de Rougemont o Hitlerovi napsal: „Někteří lidé se domnívají, protože to pocítili v jeho přítomnosti v podobě jakési posvátné hrůzy, že je sídlem nějaké Vlády, Trůnu nebo Moci… Slyšel jsem ho pronášet jednu z jeho velkých řečí. Odkud má tu nadlidskou moc, kterou rozvíjí? Cítím velmi dobře, že energie takové povahy nevychází z individua, a dokonce, že se může projevit, jen když individuum odsuneme stranou, když se stane jen nositelem této moci, která uniká naší psychologii. To, co tu říkám, by byl romantismus nejnižšího druhu, kdyby dílo vykonané tímto mužem – a myslím tím samozřejmě Mocí, která jeho prostřednictvím působí – nebylo skutečností, která vyvolává zděšený úžas našeho věku.“
Hitler reagoval na vibrace lidského srdce s citlivostí seismografu, nebo možná rádiového přijímače. To mu umožňovalo s jistotou, kterou by mu neposkytlo žádné vědomé nadání, působit jako amplion, který hlásá ta nejtajnější přání, nejméně přístupné instinkty, újmy a osobní revoltu celého národa.
Vstoupí do sálu. Vdechne atmosféru. Minutu tápe, šmátrá před sebe, vnímá atmosféru. Najednou to z něj vytryskne. Jeho slova jako šípy zasahují cíl, jitří každou soukromou ránu, uvolňuje podvědomí davu, vyjadřuje jeho nejniternější touhy a říká mu, co chce slyšet.
Otto Strasser (1897 – 1974)
německý politik, jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků a přesvědčený nacista: Hitler a já
Pod Haushoferovým vedením se Hitler během dalších let černomagického výcviku rovněž stal už zcela vědomým a znalým vyšších úrovní starověké tajné doktríny o souvislosti mezi makrokosmem a mikrokosmem.
—
Porozuměl tvořivému principu Vesmíru (slovo-logos), věděl již, že tento princip byl člověku implantován a má výraz nejen v myšlence, ale i v magické schopnosti řeči. Tak ho po jeho pochopení a zvládnutí bez skrupulí používal. Ostatně o magické síle slova a důležitosti projevu se Hitler zmiňuje už v knize Mein Kampf: „Silou, která uváděla do pohybu ty největší náboženské a politické laviny, byla od nepaměti síla mluveného slova. Široké masy národa se pohnou jen pod vlivem slova. Všechna velká hnutí, lidová hnutí, erupce lidských vášní a citů řídil požár slov, jenž se šířil masami.“ Toto je hluboká pravda. Ale Hitler se přesto v této knize určené veřejnosti dostal blízko k odhalení svých magických technik, když píše o překonávání emočního odporu davu – toho se podle něj nedá dosáhnout argumenty, ale jen odvoláním se na „skryté síly“, jejich aktivací.
Když úspěšný diktátor jako Hitler je zároveň dobrým řečníkem a umí vůči svým bližním uplatňovat kouzelnou moc řeči, je snadné, aby u svého národa vyvolal téměř masovou psychózu. Příkladem toho je tajný projev k vůdcovu německému důstojnickému dorostu. Zažil jsem jej osobně v Berlíně 30. května 1942. Neméně než 10 000 mladých poručíků se – povzbuzeno Hitlerovými slovy – hned na místě tohoto projevu, v berlínském Sportovním paláci, přihlásilo k nasazení na frontu a svůj život tak obětovalo jisté smrti.
Henry Picker (1912 – 1988)
Hitlerův právní poradce, člen jeho osobního štábu: Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu (1951)
Na videozáznamech je vidět, jak Hitler skvěle zvládal (i přes svou nesmělost a sociální fobii) psychologii davu. A i přes často laciné fráze (stále dokola se opakující) dokázal dav psychologicky a magicky ovládnout, doslova „zblbnout“. Přeložíte-li si projevy Adolfa Hitlera, tak zjistíte, že se často jedná o projev složený ze „žvástů“ a nikoliv o projev založený na kvalitním obsahu (či aspoň průměrném). Byl jen pořád proti něčemu – a to davu stačilo. Dovoluji si tvrdit, že z obecného pohledu Hitler neuměl dobře řečnit, neuměl příliš argumentovat – nepotřeboval to prostě. Uměl totiž vynikajícně pracovat se znalostí psychologického konceptu magie, se zvukem a silou hlasu, archetypálními slovy, gesty. Především však tento demagog vždy získal dav svou energií, pramenící z jeho posedlosti. „Důvěryhodným ho nečinila jeho slova, ale jeho energie,“ zazní v komentáři filmu Hitlerova kariéra.
Hitlerovo magické působení, charisma a neuvěřitelný dynamismus projevu dokládali nejen stoupenci nacismu, ale i psychologičtí odborníci a racionalisté. Za germánského Mesiáše prohlásil Adolfa Hitlera rovněž Houston Stewart Chamberlain (Wagnerův zeť a prorok pangermánského světa). Toto si do svého deníku po prvním osobním setkání s Hitlerem zapsal jeho budoucí souputník Joseph Goebbels 6. listopadu 1925: „Tiskne mi ruku. Jako starý přítel. A ty velké, modré oči. Jako hvězdy. Je potěšen, že mě vidí. Jsem naprosto šťasten… Tento muž má vše, aby se stal králem. Rozený tribun lidu. Nastávající diktátor.“
Všechna tato svědectví jsou v podivném rozporu s informací Fritze Wiedemanna, Hitlerova velitele po dobu téměř čtyř let války. Tu skončil neslavně v hodnosti kaprála, desátníka, protože prý „nemá potřebné vlastnosti požadované pro vyšší hodnost“, tedy neměl ještě v té době jakékoli vůdčí ambice a schopnosti, přestože statečnost mu nechyběla – získal od tohoto velitele návrh na pět vyznamenání. Je to tak nejpřesvědčivější potvrzení jeho pozdějšího ovládnutí jakousi démonickou bytostí asi v polovině roku 1921.
Ještě počátkem roku ´21 napsal ve zprávě americký konzul v Bavorsku Robert Murphy: „Hitler rozumí bavorské povaze velice dobře. Ovšem jestli má dost schopnosti, aby se ujal vedení německého národního hnutí, to je otázka jiná – pravděpodobně nemá.“ Ale 21. listopadu ´21 vojenský atašé USA v Německu kapitán Truman Smith do hlášení velvyslanci USA Houghtonovi po osobním setkání s Hitlerem napsal: „Úžasný demagog. Jen výjimečně se člověk setká s tak logickým a fanatickým mužem. Jeho nadvláda nad davem je nesmírná.“
„Lidé tvrdí, že jeho hlas měl takřka hypnotizující účinky, to mohu sama za sebe potvrdit, jeho hlas měl v sobě nezvyklou energii a přesvědčivost,“ napsala o svých sekáních s Hitlerem v letech ´22/´23 Helen Hanfstaengelová, tehdy v Německu veřejně známá Američanka (v jejím bytě byl pak schovaný Hitler zatčen den po svém nezdařeném pokusu o převrat z listopadu ´23). „Hitler se honosí znaky vůdce. Uhrančivý řečník a neskutečně nadaný organizátor,“ popsal po setkání Hitlera ve svém článku Karl Henry Wiegand, tehdy proslulý americký reportér, v roce ´22. S Hitlerem se však Wiegand k interview sešel už rok předtím, avšak podle jeho slov Hitlera nebral vážně, ani mu nakonec nestál za reportáž.
V půli července ´21 proběhla v NSDAP po Hitlerem řízeném a provedeném vnitřním převratu reorganizace, která odstranila vnější fasádu „demokratické strany“ i její orgány a 1. srpna převzal stranu jako první předsedající a její jediný vůdce. Každý z členů strany byl od této chvíle podřízen pouze prvnímu předsedajícímu.
Všechny tyto obecné informace celkem přesně určují dobu, kdy Hitler podstoupil onen zásadní čarodějnický rituál vedený Eckartem a Rosenbergem, který mu pak umožnil stát se vládcem téměř celé Evropy. Zřejmě se tak stalo při využití síly letního Slunovratu 21. června ´21.
„Všichni přítomní byli zděšeni mocnými silami, které pustili z řetězu. Sebottendorff, zakladatel Thule, se rozběhl z místnosti, ale Eckart jej popadl a srazil na podlahu,“ popsal situaci přítomný Konrád Ritzler, jeden z prvních členů Thule. Po prozrazení tohoto tajemství, jednoho z největších týkajících se iniciace Hitlera a vzniku Třetí říše, byla jeho existence ukončena.
Někteří lidé, kteří v Hitlerově přítomnosti zažili pocit hrůzy a dojem nadpřirozené moci věří, že je sídlem trůnů, panství a moci, čímž je míněna hierarchie duchů, kteří mohou sestoupit na smrtelníka a obsadit jej. Odkud pocházejí tyto nadlidské schopnosti, které při těch příležitostech projevuje? Je zcela zřejmé, že schopnost tohoto druhu nepatří jedinci a vskutku se ani nemůže sama projevit, pokud by šlo o jedince bezvýznamného, leda jako nositele síly, pro kterou naše psychologie nemá žádné vysvětlení.
Denis de Rougement (1906 – 1985), spisovatel, filosof