Kniha A dál
Ukázky z nové knihy A dál…
V případě dobré knihy není pointou to, ke kolika z nich se dostanete, ale kolik z nich se dostane do vás.
Mortimer Jerome Adler (1902 – 2001), filosof, spisovatel: Jak číst knihu (How to Read a Book)
Když jsem psal tuto knihu nazvanou symbolicky A dál…, různé kapitoly nebo jejich části četli někteří mí kolegové a žáci. A tak kniha od nich dostala nejprve podtitul „Kniha o lásce“. Ale je i o mnohém dalším – o energiích Země, o dávném poznání druidů, templářů a jiných zasvěcenců, o temných silách, které se prostřednictvím lidí ovládaných egem a toužících po moci a bohatství pokusily o vzestup a nastolení Nového světového řádu za pomoci černé magie… A dál… je i o tom, jak těmto silám čelit a transformovat je svým duchovním růstem, získáváním poznání a moudrosti. A tedy také vnímáním a šířením lásky, pochopením, porozuměním, tolerancí, vzájemnou úctou a respektem. A tak to možná opravdu je kniha o lásce, i když zase tolik se tu o ní nepíše. Snad také proto, že to není nutné, protože jistě víte, že láska je tu s námi, buďme s ní, jak se zpívalo v jedné populární písničce.
„Láska je jediná reformující síla, která snad může změnit svět,“ řekl osvícený Džiddu Krišnamúrti a také k tomu dodal: „Pravdy nelze dosáhnout pomocí žádného náboženství ani organizace, ale jen pomocí vlastního sebepoznání.“ Ostatně mnozí další filosofové a zasvěcenci v průběhu dějin radili: „Poznejte sami sebe a poznáte všechno“. Snad vám k tomu tato kniha A dál… bude dobrou pomůckou.
Jediný rozdíl mezi tím, kde jste nyní, a kde budete ode dneška za pět let, je v lidech, které potkáte, a v knihách, které přečtete.
Charlie „Tremendous“ Jones (1931 – 2008), řečník, spisovatel, autor motivačních knih: Život je fascinující (1965)
A o čem při četbě této knihy přemýšlet – tedy vedle učení se láskyplného vnímání světa, nebo jak převést informace a techniky z knihy do svého osobního života? Třeba také o tom, proč si my lidé sami podřezáváme větev, na které sedíme? Proč je planeta Země, na níž žijeme, tak masivně ničena, drancována a vykořisťována? Čí je to vlastně kořist? A kdy a proč se stalo, že jsme opustili cestu civilizace, přirozeně spojené s cykly Země a Vesmíru? Old European Civilisation, civilizace stavitelů megalitů, tady žila po 6000 let v míru, vykopávky v krásných a moderních městech nenašly žádné útočné zbraně, sama města a osídlení byla stavěna na březích řek a jezer bez hradeb – tedy beze strachu z útoku a válek… Nalezené artefakty patří k tomu nejkrásnějšímu z toho, co lidstvo vytvořilo. „Pravěcí“ umělci používali barvy, které objevila teprve renesance po mnoha tisíciletích… „Pravěcí“ léčitelé si troufli na operaci mozku, srdce nebo oka… To vše je velmi odlišné od představy chlupatých lidí v kožešinách choulících se u ohně v jeskyni, která je nám vnucována.
Kam zmizela úcta k Matce Zemi, živé bytosti, uctívané nejen starou evropskou megalitickou civilizací, ale ještě Kelty a Slovany? Kam zmizelo vědění druidů, keltských zasvěcenců, kteří 1500 let udržovali harmonii v civilizaci Galů i na povrchu Země? „K druidům se mladí do učení jen hrnou,“ napsal vojevůdce, politik a autor Gaius Julius Caesar před více než dvěma tisíciletími… Informace o tom, jak vyspělá byla keltská civilizace, i že mezi jiným měla rozvinutou síť dlážděných silnic (dnes nazývané římské cesty) či svůj monetární (mincovní) systém, který platil po celém jimi obývaném Středomoří od Galicie (atlantické části dnešního Španělska s centrem v Santiago de Compostella) přes Čechy (keltskou Bójhaemii, domov Bójů) až po tureckou Galatu (dnešní Istanbul) a Galacii, tehdejší galskou část Malé Asie (s centrem kolem dnešní Ankary), ale také od Irska, Anglie a Skotska přes francouzskou, belgickou a švýcarskou
Galii až těsně k Městu Řím ještě nedlouho před dobou dobyvatele Julia Caesara, byly dávno potlačeny a zničeny. Kniha však není o vzpomínkách na to, co bylo – je o tom, jak uchopit vědění a znalosti předků dnes, s novým poznáním, v době jiných kosmických vibrací, v jiné realitě. Druidismus není dávná minulost, je to současnost. Stovky či spíše tisíce druidů pracují po celé Evropě na léčení Země a tedy zprostředkovaně i lidí. Druidi vždy vedli lidi na duchovní Cestě, k poznání vedoucímu k životu v harmonii s přírodou i ke svobodě, a za to byli vždy pronásledováni a nenáviděni všemi totalitními systémy – stejně jako tomu bylo za imperiálního Říma a jeho nástupce imperiální římské Církve, je tomu tak i v současnosti, v době totalitní Evropské unie. Proto druidům a druidismu je věnována kapitola „O druidech“. Avšak nejen touto knihou bych vám chtěl přiblížit jejich poznání a myšlení – již po mnoho let pořádám na území Česka Druidskou školu krajinné energie a budou v ní pokračovat i mí zasvěcení nástupci, tak jako já byl po tisíciletí předávané tradici druidismu vyučen a zasvěcen mými učiteli.
Svatý Bernard z Clairvaux, zakladatel templářského řádu, prohlašoval: „Všechno, co umím, jsem se naučil od druidů.“ Právě tento vysoký zasvěcenec, představitel tajného řádu, který byl v opozici proti násilné a dogmatické římské Církvi, se rozhodl změnit paradigma utrpení a násilí návratem k původnímu láskyplnému učení Ježíše a Marie. V běhu na dlouhé trati však idea jeho tajného řádu rytířů Šalamounova templu šířícího devastovanou Evropou Světlo a naději na změnu k lepšímu prohrála. Římská „křesťanská“ Církev, která během tisíciletí boje o moc vyvražďováním konkurenčních ryzejších křesťanských sekt a lidí s jiným názorem stále více upevňovala svou světovládnou pozici, zlikvidovala katary (následníky původního učení Ježíše a Marie Magdaly) a během jednoho století vylidnila celý jih Francie. Statisíce dobrých a opravdových křesťanů bylo zavražděno. Poté Církev zničila i řád templářů, svého posledního protivníka snažícího se o návrat křesťanské společnosti k původnímu Ježíšovu učení. Ten den zákazu řádu a jeho zběsilá likvidace mocí papežskou i královskou byl takovou ránou pro strádající utiskovaný lid, že se to traduje – přes sedm století – dodnes: Nešťastný pátek třináctého, kdy byly stovky templářů po celé Evropě zatýkány – tím říjnovým dnem roku 1308 řád, který lidem přinášel naději pro lepší budoucnost, přestal existovat. Kdo to dnes ví? Dějiny byly vítěznou římskou Církví dokonale přepsány – templáře známe už jen jako námezdní žoldáky, bránící poutní cesty „Svatou zemí“ proti nevěřícím, respektive věřícím v jiného boha. Ve chvíli zničení řádu masově nastoupila inkvizice a začal nejtemnější středověk s miliony upálených, umučených a zničených lidí. Odhaduje se, že jen během dlouhého honu na čarodějnice mohlo být upáleno až 20 milionů lidí, převážně žen. Tento hrozný teror a stamiliony jeho obětí současní představitelé velké Církve zakrývají a bagatelizují, díky staletí trvající manipulaci a indoktrinaci o něm většina dnešní populace ani neví.
Lidé, kteří věřili v Boha na nebesích, nebyli nenásilní. Mohamed není nenásilný, ani Mojžíš, ani Ježíš. Za dvacet století křesťané pozabíjeli tolik lidí, že je nemožné je spočítat. Mohamedáni vraždili neustále po čtrnáct století a určitě to nejsou ti, kteří se kdysi přihlásili k Mohamedovi kvůli hledání pravdy. Oni na ni přistoupili ze zbabělosti. Mohamedánství přišlo k lidem s mečem v jedné ruce a se „svatým koránem“ v druhé. Můžete si vybrat. Není zapotřebí argumentovat. Meč je dostačujícím argumentem. Ti, kteří měli dost odvahy, raději zemřeli, než aby volili ze strachu. Láska nemůže vzejít ze strachu. Křesťané změnili taktiku, protože i časy se změnily. Ale dělají to zcela stejně. Svatá bible v jedné ruce a bochník chleba v druhé. Můžete si vybrat. Viděli jste už někoho, kdo přijal toto křesťanství kvůli jeho vyšším hodnotám? Vyšší pravdě, hlubším vhledům? Viděli jste někoho, kdo je bohatý, kultivovaný, vzdělaný, aby přijal křesťanství? Ne, křesťanství potřebuje žebráky, sirotky, protože oni potřebují potravu. Jsou hladoví, ovšem nikoliv po pravdě. Jsou hladoví po chlebu, po přístřeší, po šatech. Je toto konverze?
Osho (1931 – 1990), duchovní učitel, mystik, filosof, guru
Jak a proč vznikl fašismus? Pováleční vítězové raději vše skryli, na zamlžení pravdy byly po válce vynaloženy miliony či spíše miliardy dolarů. Manipulace pravdy začala již Norimberským procesem, z něhož byla v poslední chvíli vyjmuta obžaloba z okultismu a čarodějnictví nejvyšších představitelů „tisícileté říše“. Stejně tak byl záměrně zahalen tajemstvím skutečný příběh nacistického duchovního vůdce a představitele. V okultních kruzích je jeho historie velmi dobře známa, jen nebylo žádoucí ji publikovat. O Hitlerovi vyšly stovky knížek. Přesto zůstalo příliš mnoho záhad, než aby byl tento příběh věrohodný. Pravda je tabuizovaná mocenskými strukturami a tím i klasickou historiografií. Byť vyšla řada knih spekulující o jeho magickém působení, satanských praktikách, k pravdě se dostal jen málokdo z autorů. První se o magickém pozadí Třetí říše a skrytých příčinách Hitlerova vzestupu pro vytvoření Nového světového řádu odvážili psát Nigel Pennick, Max Caufield, Louis Pauwels s Jacquesem Bergierem, Trevor Ravenscroft… V posledních letech se tento magický námět v knihách o Hitlerovi komerčně využívá stále víc, ale jak jsem slyšel, jde to jen po povrchu, sám už teď takové spekulativní a jiné knihy nečtu. Od svých šesti let jsem četbou během půl století absorboval dostatečný základ informací a vědění, mám již po mnoho let informační zdroje z okultního, esoterického světa mysterií, tajných řádů a spolků i z církevních skupin… Naučil jsem se informace přijímat i mimosmyslově. Teď je důležitější informace ve hmotné rovině spíše vydávat – ve školách dávných mysterií, druidské škole či šíření dávných učení hermetismu, kálačakry, kuntajógy, tantrajógy, tajného tantrického buddhismu či tajného taoismu.
Díky těmto mým mnoha informačním zdrojům se tak poprvé můžete v knize A dál… dozvědět, jak to bylo s Hitlerovou iniciací, kdo a proč za ní stál, i jak to bylo s jeho jasnozřivostí, posedlostí a ovládáním davů – v takovém měřítku toho nikdo před ním ani po něm nedosáhl… A také o vrcholném černém okultismu, podporovaném hebrejskými bankéři, založeném na lidských obětech, určených jako krmení temným bytostem. Adolf Hitler dokázal absolutně zmanipulovat jeden z pragmatických národů na evropském kontinentě, na jaře roku 1938 Hitlerovi dalo v referendu pověření 99,8 % voličů. I pro připojení Rakouska k Říši hlasovalo za měsíc po jeho vojenském obsazení 99,73 % Rakušanů; pravda – asi 150 000 jeho nejvýznamnějších rakouských odpůrců bylo už ve chvíli referenda ve vězení nebo v koncentrácích.
Hitlerův despotismus a následné ukrutnosti nacistů vycházely z démonismu, ze spojení s černými okultními řády celého světa a s temnými bytostmi, které byly pro získání moci uctívány. Jen proto svou bezmeznou krutostí a dokonalou technologií masových vražd nacismus předstihl všechno, co se až do té doby událo v dějinách lidské civilizace. A byla by vůbec válka a ty hekatomby obětí? Válka možná ano, protože byla připravována korporacemi a hebrejskými bankovními kruhy již nastolenými podmínkami Versailleské smlouvy po skončení té první světové. Ale zcela jistě by neproběhla v podobě, jaká je známa díky Hitlerovu vůdcovství a vysoké černé magii. Je jisté, že nikdo z jeho stranických kolegů, mezi nimi vůdce levého křídla a druhý muž NSDAP Georg Strasser, mediální mág Joseph Goebbels, lidmi oblíbený Hermann Göring a další nikdy nebyli schopní tolik upoutat a ovládat davy, byli to jen „obyčejní“ politici. Fašismus a jeho vedoucí strana NSDAP by nikdy nebyla tak sjednocena a především by nikdy nezískala takové parlamentní postavení, když se stala nejsilnější stranou Německa – nebýt Hitlera, černého zasvěcence. Adolf Hitler je minulostí, ale tajné společnosti, které ho k jeho poslání připravily, jsou zde dál – Třetí říše pokračuje Čtvrtou říší.
To, čemu říkáme historie, myslím ono odvíjení říší, bitev, politických revolucí, dat většinou krvavých, je to opravdu historie? Přiznávám se vám, že tomu nevěřím a že se mi stává, když se dívám do školních příruček, že z nich v duchu vyškrtám dobrou čtvrtinu. Pravá historie není historií posouvání hranic. Je to historie civilizace. A civilizace, to je na jedné straně pokrok techniky a na druhé straně pokrok duchovnosti.
René Grousset (1885 – 1952), historik, autor, člen Académie Française
Po téměř dvě tisíciletí je do myslí lidí indoktrinován lživý mýtus o Ježíši Kristu, o jeho opravdovém učení. Jaká je skutečná pravda o Ježíšovi, Marii Magdale a jejich dětech, o ukřižování… Proč se templářské katedrály, kterých je jen ve Francii asi 80 % ze všech postavených, jmenují Notre Dame (Naše Paní, Our Lady) a mají v podzemí komunikační prostor s Matkou Zemí? Kam směřuje planeta Země a my s ní? Nebo jen ona a bez nás? I takové jsou otázky a témata, které snad vysvětluji v této knize.
Knihou A dál… vám chci ukázat, že skutečnost je hodně jinde, než je nám od dětství tvrzeno… S nestrannou a otevřenou myslí jsem poskládal získaná fakta, indicie a argumenty ze všech stran a zdrojů. A to samé očekávám od vás při její četbě. Zůstaňte bez ovlivnění dogmaty a indoktrinovanými programy a zvažujte, zda existuje lepší vysvětlení pro dostupná fakta. Faktů i textu je v knize hodně – ale jinak se k celkovému Obrazu světa ani dopracovat nelze. To je však jen první aspekt knihy – pochopení Pravdy, která je nám tak dlouho odpírána.
Co vám ještě knihou A dál… mohu v její druhé úrovni nabídnout, kromě pochopení manipulací a osvobození od paradigmat sloužících Systému, je také inspirace, jak objevit svou vlastní Cestu. Mohl jsem to učinit jedině tak, že jsem pro vás sepsal něco o základních faktech života v naději, že vám to poskytne určité poznatky, z nichž si vytvoříte svůj názor. Na základě vašeho vlastního poznání a přesvědčení si pak vybudujete svou vlastní filosofii. Také vám prostřednictvím setkání v mých školách mohu být nápomocen v získání zkušeností, jimiž si ověříte má tvrzení v praxi. Zcela se ztotožňuji s tím, co kdysi řekl osvícený Džiddu Krišnamurtí: „Mnohé z toho, co se dozvíte, bude znít nezvykle, ale v předchozích životech jsem hodně studoval a dostalo se mi důkazů, které mě přesvědčily, že určitá fakta jsou nesporná. Nejde mi o to, abyste přijali má slova jako nějakou pravdu; k tomu dojdete teprve tehdy, až se o takových věcech přesvědčíte sami. To, co se tu snažím vysvětlit, dokládá dávný Buddhův výrok. Kdysi se ho jeden jeho žák dotázal: Mistře, komu mám věřit? Jeden člověk mi říká to a jiný zas ono a oba tvrdí, že mají pravdu. Buddha odpověděl: Synu, nevěř ničemu, co ti kdo řekne, i kdybych to byl já sám, ledaže to vyhovuje zdravému rozumu. Ale ani pak tomu nevěř, nýbrž to pokládej za přijatelnou hypotézu až do doby, kdy se sám o tom budeš moci přesvědčit.“
Kniha A dál… je pouhým „návodem“ jak vnímat, jak se učit, jak porozumět tomu, co se děje kolem vás i ve vás. Je však také možností vstoupit do života svého vlastního vnitřního vedení, získání sebe-důvěry, že vaše intuice, inteligence, duševní síla a spojení s Duchem jsou vždy zde, teď a tady k dispozici, pokud jsou vaše myšlenky a úmysly čisté. To je hlavním posláním této knihy – staňte se sami sebou.
Jsem toho názoru, že povinností každého, kdo se odpoutá a ubírá se vlastní cestou, je sdělit ostatním, co na své významné výpravě objevil.
Carl Gustav Jung (1875 – 1961), lékař psychiatr, psycholog a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, autor
Nepochybuji o tom, že každý z vás, kdož jste otevřeli tuto knihu, už někdy uvažoval o hlubším smyslu svého života. I o tom je významná část knihy A dál… Bez ohledu na přílivy a odlivy našich životů, střídání utrpení a štěstí, dokud nenahlédneme za onu divadelní oponu, každému se stále mohou vracet otázky: Odkud přicházím? Kdo jsem? Co je smyslem mého života? Proč jsem tady? A kam směřuji? Končí všechno smrtí? Tato kniha vám může pomoci vzpomenout si, jak jste silnými, protože přišel čas být znovu věčnými a nekonečnými. Přišel čas být opět nekonečnou silou, nekonečnou moudrostí – a především nekonečnou, bezpodmínečnou láskou. To je naše Cesta vedoucí k osvícení, na kterou dříve či později vstoupíme. Nastávající čas velkých změn souvisí s vámi, se mnou, s každým z nás, s námi všemi.
K oněm zmíněným základním existenčním otázkám v posledních letech přibývají další, aktuální v souvislosti s přicházející změnou dosavadního vesmírného cyklu. Základní vesmírný cyklus má přibližně 2160 let. Přibližně proto, že vše ve Vesmíru ovlivňuje vše ostatní a navazuje na sebe, ale tento údaj se zase až o tolik nemění. Ví se obecně, že nová etapa současného zodiakového cyklu začala nedlouho před vznikem římského impéria, rozhodně však před nástupem Gaia Julia Caesara k moci. Jak dlouho předtím? Toto je pro mnohé klíčová otázka, neboť se ptají: Zažiji nástup nového cyklu? Dožiji se ještě přechodu do věku Vodnáře? Přestože je to přechod jen lehce znatelný, v jemné energetické vibraci, může být doprovázen velkými fyzickými otřesy – politickými, geografickými (zeměpisnými), válečnými, ale také zemskými, na něž mohou navazovat i katastrofy, jak se tomu ostatně už dělo a dosud je uloženo v lidské společné paměti. Ale i bez velkých otřesů světa může být každý z nás denně svědkem utrpení, způsobeného nevědomostí a často se může cítit bezmocný to změnit.
Pravdou však je, že každý člověk – opravdu každý – může být požehnán krátkým zábleskem hlubokého prožitku, vhledu a radosti, který přináší dočasné uspokojení a naději někde v něm ztracené duši, vědomí. Říká se tomu osvícení, pochopení Pravdy. A o osvícení, pochopení skutečnosti, ta celá naše lidská existence je. „Každý trhá jen na větvích, k nimž dorostl svým duchovním vzrůstem“, napsal Otokar Březina. Adept hledající Pravdu se však potřebuje dostat výš! Musí překročit ze stavu sféry nižší, čili sféry člověka, do oblasti co nejvýše možné, do stavu osvícených Rišiů a Buddhů, do stavu Bytí, které je vlastně již nad všemi stavy, oblastmi a sférami.
Být Člověkem, žít pro vyšší duchovní cíle, usilovně pomáhat lidem – to jsou pra vé hodnoty, které je možné získat na tomto světě a odejít s nimi na Věčnost. Všechno v tomto světě má svůj Začátek a Konec. Ale jen pro ty, kteří prostřednictvím svých myšlenek a činů dokázali poznat něco Vyššího, se Konec stává Začátkem.
Omar Chajjám (1048 – 1122), vědec, matematik, filosof, astronom, lékař, básník
Co může být pochopeno dnešní obecnou lidskou znalostí, je stále ještě nesmírně povrchní a omezené; zdaleka nedosahuje skutečného pochopení pravé podstaty Vesmíru. Někteří zmanipulovaní lidé se dokonce ani neodvažují podívat se do tváře skutečnosti jevů, které objektivně existují, neodvažují se jich myšlenkou dotknout nebo je připustit, možná i protože jsou příliš konzervativní a neochotní změnit své konvenční názory. Přitom náš mozek je schopen tyto jevy vnímat a rozumět jim, jenže většina lidí nevyužívá jeho kapacitu ani na 10 %.
Vždy doporučuji lidem, aby používali svou vlastní mysl. Pamatujte na to, že 90 % našeho mozku není využité a 97 % našeho DNA není využité, takže když se naučíme pootevřít jen malou část z toho, uvědomíme si, že máme přenesmírné schopnosti, o kterých teď nevíme, že je máme.
Stewart Swerdlow, metafyzik, odborník na deprogramování, „rekrutován” pro specifické vládní US experimenty s kontrolou mysli, včetně 13 let ve speciálním projektu Montauk, což zlepšilo jeho přirozené schopnosti a umožnilo posunovat vědomí za čas a prostor, lingvista mluvící deseti jazyky
Lidstvo jako celek udělá skok dopředu až tehdy, bude-li schopné nově se podívat na sebe jakož i na vesmír a změnit svůj neohebný a setrvalý způsob myšlení. Aby se před námi objevila Pravda, potřebujeme ji nejprve oddělit od manipulačního balastu. Toho si byl zřejmě vědom i filosof Martin Heidegger, který naši lidskou situaci okomentoval jednoduchým postřehem: „Právě to, co je nám nejblíže, to čím žijeme, pro nás není bezprostředně uchopitelné, protože od toho nemáme patřičný odstup.“ Pouze prostřednictvím otevřeného srdce mohou být mysteria Vesmíru, časoprostoru a lidského těla zcela odhalena a pochopena. „Oči hledí, uši naslouchají, nos vdechuje vzduch a smysly podávají o všem zprávu srdci. Ono pak dává vznikat každému poznání a jazyk jen opakuje, co bylo srdcem myšleno,“ praví nápis z časů egyptského krále Šabaky před 2700 lety. Jen ten, kdo je schopen skutečně rozlišit laskavé od zlého, dobré od špatného, a splynout s jednotou, může odstranit všechny nesprávné a iluzorní názory a přitom poskytovat správná porozumění. Upřímně věřím, že kniha A dál… vám pomůže ještě více vnímat srdcem při hledání Pravdy.
Dnešní možnosti nových objevů při hledání pravdy jsou bez omezení. Zdá se, že tajemství a fantazie jsou důležité při znovuobjevování stop minulosti. Paradoxně jak věda rozšiřuje své skladiště znalostí, je potřeba stále více tvůrčí představivosti a ducha.
Albert Einstein (1879 – 1955), teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob
———————————————————-
Vyvinuli esoterickou doktrínu, kterou nejen formulovali, ale i předali prostřednictvím symbolů a tajuplných rituálů… tedy bez namáhání mozků, ale přímým působením na představivost symboly a magickým kultem. Tohle všechno je ten nebezpečný prvek, který jsem převzal. Cožpak nechápete, že naše strana musí být taková? Řád je tím, čím být musí. Řád, hierarchický řád světského kněžství.
Adolf Hitler (1889 – 1945?), reichsführer, reichskanzler (říšský vůdce a říšský kancléř) v rozhovoru s nacistickým gauleiterem Hermannem Rauschningem
Slovo „Lebensraum“ – životní prostor, jímž byly opodstatněny všechny nacistické vpády, vymyslel mág a jeden z Hitlerových patronů Karl Haushofer. Hitler užíval jeho metody strategie, jeho slovník, jeho mapy a jeho argumenty. Haushofer velmi dobře věděl, že naplnění jeho magických plánů znamená potoky lidské krve jako energie pro temné bytosti. Aby se to dělo podle jeho představy, stal se pak vůdčím členem skupiny připravující „vyhlazovací“ koncentrační tábory, ve kterých se hromadné vraždy lidí měly stát rituálními oběťmi.
Zasvětil Hitlera do okultního významu genetiky a „krve“, a objasnil mu roli, kterou krvavé okultní rituály budou hrát při utváření magické mutace genů árijské rasy. Ta bude stát za novým stadiem lidské evoluce, zrozením „nadčlověka“ (přičemž pro Haushofera, Hielschera a další temné mistry slovo árijská nikdy neznamenalo germánská, to byl jen vnější prostředek k zfanatizování tohoto národa).
V lidské krvi se jak známo ukrývá životní síla – forma jisté energie, kterou některé „nadpřirozené“ bytosti nutně potřebují. Falešní bohové-demiurgové, nebo některé bytosti zvané zkresleně démoni, vyživují svoji „nesmrtelnost“ tím, že vysávají život ze smrtelníků. Tyto z našeho lidského pohledu téměř nesmrtelné bytosti vždy vyžadovaly čerstvou krev živých bytostí, aby rozmnožili svoji vlastní energii a udrželi si svoji existenci.
——————————————————-
Okultní praktici černé magie odedávna používali krev k otevření bran do jiných říší, k vzývání „nadpřirozených“ bytostí a přitažení černomagických sil. Poté, co maldekiánci (staro-novodobé modrokrevné vládnoucí rodiny, víceméně skrytě ovládající světovou ekonomiku i politiku, jsou jejich dávnými potomky) sestoupili na Zemi, byly doslova miliony lidských životů obětovány falešným bohům a démonům. Po celou novodobou lidskou historii bylo temným „božstvům“ umožněno vypít energii oceánů krve. A tak z historických záznamů zjišťujeme, že mexičtí kněží všech národů a kultur rvali na vrcholu pyramid za živa srdce z hrudí desetitisíců, totéž dělali na vrcholech zikkuratů kněží sumerští a babylonští, také základem kartaginského náboženství byla podle mnoha dochovaných pramenů krvavá lidská oběť. Kromě běžných obětí zajatců a otroků je z roku 310 př. n. l. známo rozhodnutí obětovat dvě stě mladých aristokratů, ale kvůli „velkému počtu zájemců“ byl tento počet zvýšen na tři sta. Asi nejmarkantnější dochovaný případ je rok 408 př. n. l., kdy Hannibal z rodu Magonovců nechal rituálně usmrtit tři tisíce zajatců jako oběť Baalovi. Také v izraelitské Tóře se to hemží krvavými „svátostmi“, a když nejsou lidské oběti, žreci nabízejí alespoň zvířecí. Dochovaly se i výklady popisující oběti jako specifickou obchodní transakci. Obětování krve totiž bylo v oblasti Blízkého východu vnímáno jako způsob omlazení boha, dar příliš cenný na to, aby byl ignorován. V řeckém i římském panteonu byla krev „posvátným vínem“ a „nektarem života“. Nejznámější římskou masovou obětí je vykrvácení 6666 legionářů, které císař Maximianus nechal zmasakrovat jako rituální oběť nabídnutou jeho bohům.
Vzhledem k tomu, že lze bioenergii z krve uvolnit ohněm, byly obvyklé i zápalné lidské oběti, antický historik Diodorus je nazýval „cesta ohněm“. To se stalo dokonce velmi obvyklým zvláště od 12. století, kdy se (svým způsobem ne-lidským) bytostem z Maldeku (Marduku) povedlo ovládnout tehdejší civilizovaný svět pod vládou Církve (když předtím ovládli Církev). Proto také bylo při inkvizičních výsleších milionů obětí nařízeno, že při mučeních nesmí ukápnout ani kapka krve. Ta byla důležitá pro energetickou transformaci při rituální smrti oběti na hranici.
Oběti velké kéž stanoví pro otce své, lidé pak starat se budou o jejich živobytí a pečovat o jejich svatyně! Oběti zápalné nechť zavonět dá, nechť se rozjásají chrámy! Zemi ať učiní k obrazu nebeských výtvorů svých a úctě své naučí černohlavce! Svého boha nechť poddaní chovají v paměti, vzývají jej, na jeho příkaz bohyni bedlivě naslouchají! Kéž oběť přinesou bohu a bohyni svým, mezi své bohy jsou rozděleni černohlavci (název pro lidstvo).
Enúma eliš, nejdůležitější akkadský mýtus, ucelený výklad kosmogonie, vychází ze sumerských mýtů, ale používá i různé akkadské prameny, datace bývá uváděna mezi 18. – 7. stol. př. n. l., vznikl zřejmě v době vlády Nabukadnezara I. (1125–1104 př. n. l.), kdy byl Marduk prohlášen nejvyšším bohem: Přikázání obětí pro „boha“ Marduka, ř. 109-119
Čaroděj Haushofer odhalením dalších zasvěcovacích úrovní „tajné doktríny“ rozšířil Hitlerovo časové vědomí a poskytl mu pohled na globální panoráma evoluce Země. Umožnil mu také poznat skutečné záměry bytosti, jež se Hitlera s jeho souhlasem zmocňovala a stát se tak vědomým nástrojem jejích cílů a záměrů, aby tak sám mohl dosáhnout svých cílů a záměrů.
Hitlerův sklon pojímat dějiny v dimenzích planetárního vývoje, nebrat jako měřítko lidský život, nýbrž kosmické zákony, podle nichž se řídí lidské dějiny, a konečně jeho představa o zřízení tisícileté říše s pevnými stavbami, jež by byly schopny přestát všechny pozemské katastrofy – to všechno svědčí o tom, že byl učenlivým žákem starých vědomostí. Ale Hitler měl ještě jiný sen a jinou posedlost – změnit život na celé planetě: „Naše revoluce je nová etapa nebo spíš definitivní etapa vývoje, který vede k potlačení historie…“ V jednom rozhovoru po ovládnutí německého státu roku 1934 řekl: „Vy o mně nic nevíte, moji kamarádi ze strany nemají nejmenší představu o snech, kterými jsem posedlý, a o obrovité budově, jejíž základy budou alespoň položeny, až zemřu… Dochází k rozhodujícímu obratu světa. Ocitáme se na stěžejním bodě časů… Dojde k rozvratu planety, který vy nezasvěcenci nemůžete chápat… To, co se děje, je něco více než nástup nového náboženství…“
Mocný rezonátor Hitler byl vždycky „bubnem“, jak se tím chlubil už v mnichovském procesu, a bubnem vždycky zůstal. Ale zachoval si a využil to, co v souhře okolností sloužilo jeho ctižádosti po dobytí moci, snu po ovládnutí světa a jeho šílené představě: Biologické selekci člověka-boha. Hitlerovým skutečným cílem bylo provést akt tvoření, božský úkon… biologickou mutaci, která by vedla k bezprecedentnímu pozvednutí lidské rasy a „zrodu nové rasy hrdinů, polobohů a boholidí“. Rasismus, takto propojený s okultní mytologií východní teokracie a silou vril, měl evokovat tisíciletý image budoucnosti, o které nacisté snili.
Achille Delmas, psychiatr, autor: Hitler, essai de biographie psychopathologique (1946)
V okultismu je známo, že když si členové skupiny přivolali skryté síly jistou smlouvou, mohou tyto síly vyvolat prostřednictvím čaroděje, který však nemůže jednat bez média. Všechno se navenek odehrávalo tak, jako kdyby Hitler byl médiem a černý mág Haushofer kouzelníkem. Když nacistický gauleiter Rauschning popisoval ve své knize z roku 1939 Vůdce, napsal: „Člověk musí nutně myslet na média. Většinou jsou to bytosti obyčejné, bezvýznamné. Náhle na ně spadnou jako z nebe síly, které je pozvednou značně nad obvyklou úroveň. Tyto síly jsou vnější, mimo jejich skutečnou osobnost. Jsou to návštěvníci, kteří přišli z jiných planet. Médium je posedlé. Když ho opustí, upadne opět do bezvýznamnosti. Takto nepopiratelně určité síly procházejí Hitlerem. Síly téměř démonické, pro něž osobnost jménem Hitler je jenom okamžitým přestrojením. Toto nahromadění banality a kromobyčejnosti vytváří nesnesitelnou dualitu, které si všimnete, jakmile s ním přijdete do styku. Takový je tedy dojem, který v té podivné tváři budí spojení chorobného zmatku a nejisté moci.“
Obraz média doplňuje další blízký Hitlerův spolupracovník Strasser (který stejně jako Rauschning před posedlým Hitlerem uprchl za hranice Německa): „Kdo poslouchá Hitlera, vidí náhle, jak se vynořuje Vůdce lidské slávy… Za temným oknem se objeví světlo. Pán s komickým kartáčkem vousů se promění v archanděla… Archanděl potom odletí a zbývá tu jen Hitler, který si sedá zalit potem, oči jako skelné.“ Bouchez to potvrzuje: „Díval jsem se na jeho oči, oči, které se změnily v oči média… Občas se odehrávalo cosi podobného ektoplazmatickým jevům. Něco jako by bydlelo v řečníkovi. Uvolňovalo se z něho fluidum… Pak se opět scvrkával v cosi všedního a dokonce sprostého. Vypadal unaveně jako vybitá baterie.“ François-Poncet doplnil tuto zkušenost: „Dostával se do jakéhosi transu jako médium, výraz jeho tváře se blížil extatickému vytržení.“ Také Pauwels s Bergierem mají tutéž představu: „Za tímto médiem bezpochyby nestál jediný člověk, ale celá skupina, soubor energií, magická centrála. A zdá se nám jisté, že Hitler byl oživován něčím jiným než tím, co vyjadřoval, silami a naukami špatně koordinovanými, ale nekonečně hroznějšími než pouhá nacionálně socialistická teorie. Myšlenka mnohem vyšší než jeho, která ho neustále přesahuje a z níž on dává národu a svým spolupracovníkům jen drobty těžce vulgarizované.“
Denis de Rougemont o Hitlerovi napsal: „Někteří lidé se domnívají, protože to pocítili v jeho přítomnosti v podobě jakési posvátné hrůzy, že je sídlem nějaké Vlády, Trůnu nebo Moci… Slyšel jsem ho pronášet jednu z jeho velkých řečí. Odkud má tu nadlidskou moc, kterou rozvíjí? Cítím velmi dobře, že energie takové povahy nevychází z individua, a dokonce, že se může projevit, jen když individuum odsuneme stranou, když se stane jen nositelem této moci, která uniká naší psychologii. To, co tu říkám, by byl romantismus nejnižšího druhu, kdyby dílo vykonané tímto mužem – a myslím tím samozřejmě Mocí, která jeho prostřednictvím působí – nebylo skutečností, která vyvolává zděšený úžas našeho věku.“ Hitler reagoval na vibrace lidského srdce s citlivostí seismografu, nebo možná rádiového přijímače. To mu umožňovalo s jistotou, kterou by mu neposkytlo žádné vědomé nadání, působit jako amplion, který hlásá ta nejtajnější přání, nejméně přístupné instinkty, újmy a osobní revoltu celého národa.
Vstoupí do sálu. Vdechne atmosféru. Minutu tápe, šmátrá před sebe, vnímá atmosféru. Najednou to z něj vytryskne. Jeho slova jako šípy zasahují cíl, jitří každou soukromou ránu, uvolňuje podvědomí davu, vyjadřuje jeho nejniternější touhy a říká mu, co chce slyšet.
Otto Strasser (1897 – 1974), německý politik, jeden z nejbližších Hitlerových spolupracovníků a přesvědčený nacista: Hitler a já
Pod Haushoferovým vedením se Hitler během dalších let černomagického výcviku rovněž stal už zcela vědomým a znalým vyšších úrovní starověké tajné doktríny o souvislosti mezi makrokosmem a mikrokosmem.
Porozuměl tvořivému principu Vesmíru (slovo-logos), věděl již, že tento princip byl člověku implantován a má výraz nejen v myšlence, ale i v magické schopnosti řeči. Tak ho po jeho pochopení a zvládnutí bez skrupulí používal. Ostatně o magické síle slova a důležitosti projevu se Hitler zmiňuje už v knize Mein Kampf: „Silou, která uváděla do pohybu ty největší náboženské a politické laviny, byla od nepaměti síla mluveného slova. Široké masy národa se pohnou jen pod vlivem slova. Všechna velká hnutí, lidová hnutí, erupce lidských vášní a citů řídil požár slov, jenž se šířil masami.“ Toto je hluboká pravda. Ale Hitler se přesto v této knize určené veřejnosti dostal blízko k odhalení svých magických technik, když píše o překonávání emočního odporu davu – toho se podle něj nedá dosáhnout argumenty, ale jen odvoláním se na „skryté síly“, jejich aktivací.
Když úspěšný diktátor jako Hitler je zároveň dobrým řečníkem a umí vůči svým bližním uplatňovat kouzelnou moc řeči, je snadné, aby u svého národa vyvolal téměř masovou psychózu. Příkladem toho je tajný projev k vůdcovu německému důstojnickému dorostu. Zažil jsem jej osobně v Berlíně 30. května 1942. Neméně než 10 000 mladých poručíků se – povzbuzeno Hitlerovými slovy – hned na místě tohoto projevu, v berlínském Sportovním paláci, přihlásilo k nasazení na frontu a svůj život tak obětovalo jisté smrti.
Henry Picker (1912 – 1988), Hitlerův právní poradce, člen jeho osobního štábu: Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu (1951)
Na videozáznamech je vidět, jak Hitler skvěle zvládal (i přes svou nesmělost a sociální fobii) psychologii davu. A i přes často laciné fráze (stále dokola se opakující) dokázal dav psychologicky a magicky ovládnout, doslova „zblbnout“. Přeložíte-li si projevy Adolfa Hitlera, tak zjistíte, že se často jedná o projev složený ze „žvástů“ a nikoliv o projev založený na kvalitním obsahu (či aspoň průměrném). Byl jen pořád proti něčemu – a to davu stačilo. Dovoluji si tvrdit, že z obecného pohledu Hitler neuměl dobře řečnit, neuměl příliš argumentovat – nepotřeboval to prostě. Uměl totiž vynikajícně pracovat se znalostí psychologického konceptu magie, se zvukem a silou hlasu, archetypálními slovy, gesty. Především však tento demagog vždy získal dav svou energií, pramenící z jeho posedlosti. „Důvěryhodným ho nečinila jeho slova, ale jeho energie,“ zazní v komentáři filmu Hitlerova kariéra.
Hitlerovo magické působení, charisma a neuvěřitelný dynamismus projevu dokládali nejen stoupenci nacismu, ale i psychologičtí odborníci a racionalisté. Za germánského Mesiáše prohlásil Adolfa Hitlera rovněž Houston Stewart Chamberlain (Wagnerův zeť a prorok pangermánského světa). Toto si do svého deníku po prvním osobním setkání s Hitlerem zapsal jeho budoucí souputník Joseph Goebbels 6. listopadu 1925: „Tiskne mi ruku. Jako starý přítel. A ty velké, modré oči. Jako hvězdy. Je potěšen, že mě vidí. Jsem naprosto šťasten… Tento muž má vše, aby se stal králem. Rozený tribun lidu. Nastávající diktátor.“
Všechna tato svědectví jsou v podivném rozporu s informací Fritze Wiedemanna, Hitlerova velitele po dobu téměř čtyř let války. Tu skončil neslavně v hodnosti kaprála, desátníka, protože prý „nemá potřebné vlastnosti požadované pro vyšší hodnost“, tedy neměl ještě v té době jakékoli vůdčí ambice a schopnosti, přestože statečnost mu nechyběla – získal od tohoto velitele návrh na pět vyznamenání. Je to tak nejpřesvědčivější potvrzení jeho pozdějšího ovládnutí jakousi démonickou bytostí asi v polovině roku 1921. Ještě počátkem roku 1921 napsal ve zprávě americký konzul v Bavorsku Robert Murphy: „Hitler rozumí bavorské povaze velice dobře. Ovšem jestli má dost schopnosti, aby se ujal vedení německého národního hnutí, to je otázka jiná – pravděpodobně nemá.“ Ale 21. listopadu ´21 vojenský atašé USA v Německu kapitán Truman Smith do hlášení velvyslanci USA Houghtonovi po osobním setkání s Hitlerem napsal: „Úžasný demagog. Jen výjimečně se člověk setká s tak logickým a fanatickým mužem. Jeho nadvláda nad davem je nesmírná.“
„Lidé tvrdí, že jeho hlas měl takřka hypnotizující účinky, to mohu sama za sebe potvrdit, jeho hlas měl v sobě nezvyklou energii a přesvědčivost,“ napsala o svých sekáních s Hitlerem v letech ´22/´23 Helen Hanfstaengelová, tehdy v Německu veřejně známá Američanka (v jejím bytě byl pak schovaný Hitler zatčen den po svém nezdařeném pokusu o převrat z listopadu ´23). „Hitler se honosí znaky vůdce. Uhrančivý řečník a neskutečně nadaný organizátor,“ popsal po setkání Hitlera ve svém článku Karl Henry Wiegand, tehdy proslulý americký reportér, v roce ´22. S Hitlerem se však Wiegand k interview sešel už rok předtím, avšak podle jeho slov Hitlera nebral vážně, ani mu nakonec nestál za reportáž.
V půli července 1921 proběhla v NSDAP po Hitlerem řízeném a provedeném vnitřním převratu reorganizace, která odstranila vnější fasádu „demokratické strany“ i její orgány a 1. srpna převzal stranu jako první předsedající a její jediný vůdce. Každý z členů strany byl od této chvíle podřízen pouze prvnímu předsedajícímu. Všechny tyto obecné informace celkem přesně určují dobu, kdy Hitler podstoupil onen zásadní čarodějnický rituál vedený Eckartem a Rosenbergem, který mu pak umožnil stát se vládcem téměř celé Evropy. Jistě se tak stalo při využití síly letního Slunovratu 21. června ´21. „Všichni přítomní byli zděšeni mocnými silami, které pustili z řetězu. Sebottendorff, zakladatel Thule, se rozběhl z místnosti, ale Eckart jej popadl a srazil na podlahu,“ popsal situaci přítomný Konrád Ritzler, jeden z prvních členů Thule. Po prozrazení tohoto tajemství, jednoho z největších týkajících se iniciace Hitlera a vzniku Třetí říše, byla jeho existence ukončena.
Někteří lidé, kteří v Hitlerově přítomnosti zažili pocit hrůzy a dojem nadpřirozené moci věří, že je sídlem trůnů, panství a moci, čímž je míněna hierarchie duchů, kteří mohou sestoupit na smrtelníka a obsadit jej. Odkud pocházejí tyto nadlidské schopnosti, které při těch příležitostech projevuje? Je zcela zřejmé, že schopnost tohoto druhu nepatří jedinci a vskutku se ani nemůže sama projevit, pokud by šlo o jedince bezvýznamného, leda jako nositele síly, pro kterou naše psychologie nemá žádné vysvětlení.
Denis de Rougement (1906 – 1985), spisovatel, filosof