O mně

Upozornit na něco množství lidí znamená pomoci zdravému lidskému rozumu najít stopu.
Gotthold Ephraim Lessing (1729 – 1781), filosof, kritik, básník, spisovatel

Kdo jsem aneb Něco málo o mně

Třináct let se profesionálně zabývám prací s energiemi a vším, co s tím souvisí (ať už si pod pojmem energie umíte představit cokoli). Za tu dobu jsem prošel mnohými „satori“ (neboli wu či kenšó), „vhledy“ (insight), doslova stovkami iniciací při zasvěceních do pradávných i novějších energetických systémů a nepočítanými transformacemi na silových a posvátných místech, seznámil se (a byl seznámen) se starověkými učeními a tajenými pravdami, magií v původním slova smyslu poznání a vědění, prastarými energetickými systémy, i tím, čemu dnes říkáme geomantie – energetická úprava krajiny ve prospěch jednotlivců i lidstva, využívaná po celé Evropě (nejen) již před téměř desetitisícem let.

Ti, kteří vědí, se prostě objevují v proudu mého života, vždy když jsem připraven postoupit o stupínek výš. Byl mi tím také umožněn přístup k dávným tajným řádům a mysterijním školám čtyř kontinentů a jejich ukrývaným znalostem. Stal jsem se pak prostředníkem doslova tisíců zasvěcení adeptů na práci s energií, také jsem předal desítky nových zasvěcovacích systémů, z nichž některé patří k těm nejrozšířenějším mezi veřejností (např. vyšší úrovně Shambally).

Komu se dostalo většího vědění, má je dávati dále, aby jím pomáhal druhým. Vždyť i pro něho samotného bylo darem. Nemohl ho získati. Jmenovitě přijetí zjevení zavazuje.
ABD-RU-SHIN (1875 – 1941), MYSTIK, SPISOVATEL

rozhovor

Odedávna – co si pamatuji – mne fascinovalo to, že se vše děje z nějakého důvodu, že vše řídí skrytá síla, něco či někdo za závojem našeho zapomnění. Informace jsem hledal v historii, do svých deseti let jsem prostudoval snad veškerou tehdy dostupnou antickou literaturu i dějiny Říma, Byzance, Egypta, ale odpovědi přišly až se studováním filosofických systémů, magie a prvními vhledy. Teprve po dalších desetiletích studií jsem pochopil, že i my jsme tvůrci toho, co se kolem nás odehrává, že nejsme jen bezmocnou obětí, ale silnou a vědomou bytostí.

Teď přišla doba se o znalosti podělit nejen s adepty mých dvou iniciačních škol, ale i s vámi, kteří teprve začínáte a chcete vědět víc, nejlépe i pravdu.

Vzdělávat lidi neznamená naplnit nádobu, nýbrž zažehnout oheň.
ARISTOFANÉS (ASI -448 – ASI -385 PŘ. N. L.), STAROŘECKÝ DRAMATIK

Naváži-li na Aristofana, pak doufám, že se mi to daří, je to i moje poslání v této mé poslední inkarnaci, dělám to rád a baví mě to.

Chtěl bych zažehnout oheň vašeho nového vývoje nejen prostřednictvím MISTROVSKÉ ŠKOLY nebo DRUIDSKÉ ŠKOLY KRAJINNÉ ENERGIE, které vedu již mnoho let, ale také dalšími kurzy, semináři, skupinami, či přednáškami na témata, kterými se zabývám. Zasvěcuji přes 150 různých energetických systémů, ale na dalších kurzech se věnuji také jednodušším technikám, které udržují tělo optimálně funkční a posilují mysl, jako masáže, reflexní terapie, šiatsu, nebo čistí naše naprogramování jako např. SRT, autohypnóza a podobně. Mou velkou touhou a jedním ze smyslů této „práce“ je, abyste získali motivaci těmito všemi myšlenkami, náměty, informacemi či teoriemi, které na skupinách zmíníme, se také zabývat. A ještě lépe – převádět je do praktického života. A snad i svým „rozsvícením“ zažehnout další ohýnky v mnoha dalších lidských bytostech. Věřte, je to jedna z nejkrásnějších věcí, které můžeme ve svých hmotných životech zažít. Pak má náš pobyt na tomto světě opravdový smysl.

Účelem veškeré výchovy je probudit génia v člověku.
PÝTHAGORÁS ZE SÁMU (OKOLO 570 AŽ ASI 500 PŘ. N. L.) ZASVĚCENEC, MÁG, FILOSOF, ASTRONOM, MATEMATIK, ZAKLADATEL ŠKOLY, KTERÁ SVÝM UČENÍM DODNES OVLIVŇUJE EVROPSKOU CIVILIZACI

Pohled Učitele

Během desetiletí, kdy pronikám do tajů fungování Vesmíru, a bylo mi umožněno být Učitelem, jsem prošel vývojem od masového zasvěcování až k vedení menších skupin. Dnes je pro mě jako Učitele cennější jeden vyspělý a schopný žák (adept, mistr, druid aj.), než zaplněný sál, meditárna či modlitebna. Přesto jsem rád, že je na mých kurzech a skupinách stále plno. Je tomu tak, i když jsem na sebe nikdy neupozorňoval. Proč si mně tedy lidé hledající duchovní cestu přesto nacházejí?

Dobří učitelé – druidé, šamani, guru a nakonec i kněží – totiž svému žáku vždy ukáží cestu ke Světlu, k cíli, k Otci či Matce, ale jen k určitému rozcestí. Pak jej ponechají, aby pokračoval sám a rozvíjel svou orientaci a schopnosti. Pouze tak může jedinec prokázat svůj skutečný vztah k sobě, k Duchu a také užitečnost pro věci budoucí. Učitelé mohou při transformaci zklamat, jestliže se bojí, že studenta rozruší, nebo že je student opustí. „Pravý soucit,“ řekl jeden dávný duchovní učitel, „je nelítostný.“ Nebo, jak napsal básník Guillaume Apollinaire: Jdi nad propast, řekl. Oni řekli: Bojíme se. Jděte nad propast, řekl. Šli. Strčil je… a oni letěli.

Ti, kdo nás milují, nás mohou dobře strčit, jsme-li připraveni. Příliš „měkký“ učitel posiluje přirozené studentovo přání couvat a přešlapovat v bezpečí, nikdy se neodvážit poznat něco nového, nikdy neriskovat. Učitel musí vědět, kdy žáka nechat bojovat, protože „pomoc“ či ulehčení, kterého se dožaduje, může přerušit transformaci. Je to stejné, jako když plavec musí do vody, cyklista musí dosáhnout novou stabilitu. Dokonce i ve jménu lásky či soucitu nesmíme naše žáky šetřit. Risk s sebou přináší odměny: radost z pochopení, naučení, úlevu od vyřešeného konfliktu či traumatu, průzračnost, když rozpustíme paradox. Kdokoliv nás učí, je poslem, prostředníkem našeho osvobození. Nakonec již víme, že druhou stranou každého strachu je svoboda. Jednou se to stane – ač se možná mezitím setkáte s mnoha překážkami – a ocitnete se na jiné životní cestě. Někteří tento proces transformace popisují takto: od tmy ke světlu, od ztráty k nalezení, od roztříštěnosti k celosti, od chaosu k průzračnosti, od nejistoty k zdokonalení, od strachu ke svobodě.

Být v božské podstatě, to je ta skutečná svoboda. Svoboda znamená svobodně rozhodovat o tom, co budu či nebudu dělat. Svoboda znamená být ve vnitřním stavu míru a s velkou samozřejmostí dělat, co chci. Svoboda znamená nenechat se ničím nebo nikým omezovat, nenechat se zatěžovat věcmi, které dělám, a neupadnout do vzorce, jenž mi říká, že něco musím dělat. Dobře víte, že nemusíte dělat nic. Nedělat nic, to má ovšem také svoje důsledky. A protože tyto důsledky nést nechcete, rozhodnete se, že něco dělat budete. Není to o tom, že o vás může rozhodovat někdo druhý, že vás mohou k něčemu donutit jakési struktury. Je to nakonec vždy otázka vaší vůle a vy vždy rozhodujete. Rozhodujete i o tom, že necháte svoji vůli stranou. Když budete prožívat nikoliv vůli svou, nýbrž vůli někoho druhého. I to je nakonec vždy vaše rozhodnutí. Svoboda znamená být si toho všeho vědom. Uvědomovat si, že máte svobodnou vůli vybrat si, rozhodnout se a mít přehled, jaké následky to bude mít a jaké důsledky nastanou. Cesta ke svobodě je cestou, na níž ctíte své rozhodnutí, na níž přebíráte zodpovědnost a sledujete, že všechno, co děláte, vzniká z vaší vlastní vůle, je cestou, na níž si volíte svobodu. Volíte svobodu uvidět a pocítit, jakou sílu a moc tím dostáváte a jak můžete jít s proudem a při tom se v každém okamžiku rozhodnout.
HRABĚ SAINT GERMAINE, ALCHYMISTA, FILOSOF